Vandrbuch I. + II. – M. H. Hromas
Dva díly Vandrbuchu Huga Hromase pohromadě tvoří neobyčejnou putovní kuchařku plnou ohně, chutí a příběhů. Kuchař projektu Nomadis v nich shrnuje dlouholeté zkušenosti s vařením venku a ukazuje svět, ve kterém jsou důležité dobré suroviny, poctivá práce a schopnost poradit si i mimo vybavenou kuchyň.
V knihách se střídají recepty s historkami z cest a s úvahami o tom, jak zacházet se surovinami beze zbytku. Druhý díl se zaměřuje na zvěřinu a ryby, společně ale oba svazky nabízejí mnohem širší pohled na venkovní vaření a kuchařské řemeslo. Hugo píše svým nezaměnitelným, přímočarým jazykem a neskrývá ani méně obvyklé ingredience.
Komplet potěší každého, kdo má rád vaření na ohni, dobrodružství a knihy s výraznou osobností autora. Je také originálním dárkem pro ty, kteří už mají dost stále stejných receptů a chtějí se nechat vyprovokovat k novým nápadům. Vandrbuch se čte stejně dobře, jako se podle něj plánuje další vaření.
Název Vandrbuch jsem zvolil proto, že kniha kromě receptů z různých míst a časů, obsahuje i plky a historky z tý dlouhý cesty, odtamtud až sem.
Kniha je psaná tak, jak obyčejně mluvím – nespisovně.
Kniha obsahuje recepty na zpracování surovin, který běžně v krámě nekoupíš. Kohoutí hřebínky, kůzlečí žaludky nebo krev, jelení plíce atd . Je to proto, že s tímhle materiálem se setkávám a odmítám ho vyhazovat. Jestli se k němu nedostaneš, bude ti k ničemu. Kucí v Rudimově se smáli, že sestavuju recepty, který stojí na nesehnatelných surovinách. Ale ony nejsou nesehnatelný. Tady je toho plno. Jen o to nikdo nestojí i když je to vpodstatě zadarmo. Věřím, že pokud lidem tyhle jídla zachutnají, vrátí se zase na jeviště a tak jako ve Španělsku, Francii nebo Itálii se budou prodávat, vařit a jíst VŠECHNY jedlý partie z poražených nebo ulovených zvířat. Navíc kuchařek s receptama na kuřecí prsa a vepřovou panenku jsou plný regály, tak kam bych se cpal.
V knížce nejsou fotky jídel. Jen starý fotky a ilustrace. Jestli chceš vidět jak ty jídla vypadají, uvař si je. Navazuju tak na tradici písemně předávaných receptů od kamarádů, babiček, maminek, strejdů a tet, psanejch na ubrousky, stránky ze školních sešitů a účtenky z RaJ. Moje nejoblíbenější kuchařky neobsahují fotky jídel a já doufám, že vandrbuch bude jednou z nich. Fotky jídel pro předání receptu nejsou zásadní. Ba naopak. Podle mýho odvádějí pozornost, rozptylujou a lidi místo aby vařili a soustředili se na text, jen fascinovaně pozorují umění fotografovo. Je to jako dívat se na porno, místo aby člověk praktikoval.
I přesto, že kniha obsahuje recepty, někoho by mohlo rozladit, že tam , kde jsem to nepovažoval za nutný, nejsou uvedený váhy, míry a poměry. Nejsme u odvodu. To dáš.
Uvař si to tak dobrý jak umíš a upravuj si poměry podle libosti. Pro ten účel, bude volný místo na okraji stránek, aby sis recepty mohl upravovat.
Měl jsem docela hoňku, jak recepty sestavit. Nakonec jsem to pustil z hlavy. Je to prostě sepsaný tak, jak to postupně vznikalo, a pokud budeš vandrbuchem brouzdat sem a tam, najdeš co je potřeba. Věci budou pořád bezpečně na svým místě.
S ledabylou samozřejmostí předpokládám, že když chceš vařit podle vandrbuchu, máš už něco za sebou, nebo si aspoň umíš poradit Není to učebnice. Jestli neumíš rozdělat oheň a udělat vývar, bude to pro tebe španělská vesnice. Všechno to funguje a ty na to určitě přijdeš. Když ne, tak nejsi dost vytrvalej, nebo jsi prostě blbej a věnuj se radši něčemu jinýmu. Já se taky ty věci nenaučil z knížek, nebo za den. Musíš praktikovat. Je to votrava, dá to zabrat ale tak to funguje.
Diskusia
Buďte prvý, kto napíše príspevok k tejto položke.
