Šrucha zelná

Popis
Zapomenutá a nedoceněná sukulentní zelenina. Kdysi u nás pěstovaná, dnes málo známá. Patří mezi nejlepší zdroje ω-3 mastných kyselin z celé rostlinné říše. Protože roste velice rychle, až agresivně, dá se použít jako živý mulč mezi řádky vyšších plodin. Třeba mezi česnekem, pórem či brokolicí. Někdy nazývána též portulák.

Tato kulturní forma šruchy se vyznačuje vzpřímeným růstem. Tím se liší od “plané” šruchy zelné pravé ( Portulaca oleracea subsp. oleracea), která má více plazivý habitus. Listy, stonky i poupata šruchy se používají syrové do salátů, jako koření do polévek, na pizzu, nebo naložené jako kapary. Jsou šťavnaté s příjemně nakyslou chutí.

Výsev
Semínka klíčí lépe při světle, takže je vyséváme na povrch půdy a jen zlehka zahrneme. Doma nebo ve skleníku předpěstujeme sazeničky, které vysazujeme ven “po zmrzlých” v druhé polovině května.

Sklizeň

Listy lze sklízet již čtyři týdny po výsadbě. Při postupných výsevech můžeme šruchu pěstovat a sklízet po celý rok až do podzimu. Jaroslav Podešva ve svém druhém dílu Encyklopedie zelinářství z roku 1959 o portuláku píše:

“Vyžaduje polohu slunnou, teplou, půdu výživnou, ale nikoli čerstvě animálně hnojenou. (…) Sklizeň začíná asi za tři až čtyři týdny po výsevu. Řežeme celé dužnaté osy i s listy a později můžeme sklízet ještě dvakrát na téže rostlině. Dá se výborně pěstovat v době zimní v truhlících ve skleníku nebo na jaře v pařeništi.”

Zajímavost
Šrucha je tolerantní k zasoleným půdám a používá se k odsolování půd.