Rady pro pěstování zeleniny, které platí od roku 1888 dodnes

„Zelinářství nazýváme ono odvětví zahradnictví, které se zaměstnává pěstěním ponejvíce měkkých zelnatých rostlin, jež buď zralé nebo v nezralém stavu za lidský pokrm slouží a které se buď v ohrazené zahradě, nebo v otevřené poloze pěstí a pomocí různých rýčů, motyček apod. obdělávají,“ píše ve své knize Zelinářství z roku 1888 Ludvík F. Neumann, první učitel na Zemském pomologickém ústavu v pražské Tróji.

 HERBAR7-PROMO-06838-3-2
 

Tato útlá knížečka je jednou z prvních publikací zabývajících se zahradničením a podává informace o tom, co a jak se tehdy pěstovalo. Vybíráme a níže vypisujeme pasáže, které možná mohou znít prostě, ale dodržování zmíněných zásad je velmi důležitou součástí dnešních moderních biozahrad.

  • Zelinářská zahrada nemá být ve stínu, dáváme přednost volné ploše před uzavřenou.

  • Co se týče hnojiv, v zelinářství je nejvhodnější tekutý hnůj, totiž močůvka. Avšak dávkovat ji musíme opatrně – použijeme-li ji na záhonech ve větším množství, mohlo by se přihodit, že následkem dodání příliš silných látek by kořínky hnily a odumíraly.

  • V čase letním vyžaduje většina zeleniny pilné zalévání. Při zařizování pozemků pro zelinářskou zahradu musíme půdu především zrýt do hloubky 60 cm a pohnojit ji kravským nebo koňským hnojem. Čerstvě hnojená půda dobře svědčí jen některým rostlinám, jiné lépe rostou až na již sklizeném záhonu. Pokud se vysadí na čerstvě pohnojený záhon, vyvinou jen pouhé listy, ale jejich kořeny trpí. Z toho vyplývá, že nemáme hnojit celou zahradu každý rok, stačí jen po 2–3 letech, a rostliny vysazovat tam, kde se jim daří. Čerstvé pohnojení snesou nebo vyžadují takové druhy zeleniny, které sklízíme nad zemí, tj. kapusty, saláty, špenáty. Půdu již jednou upotřebenou využijí veškeré kořenové a hlízovité zeleniny a luštěniny jako hrách, fazole a boby.

  • Nejlepší doba ke hnojení (pevnými i tekutými hnojivy) je rozhodně podzim nebo začátek zimy, protože tehdy se s půdou hnojiva nejlépe spojí a na jaře je země připravená na výživu rostlin.

  • Jednotlivé druhy zeleniny nedozrávají ve stejný čas, proto na omezené ploše pozemku a kvůli úspoře závlahy sázíme ve stejné době více odrůd na jeden záhon současně. Jakmile jedny sklidíme, druhé pokračují ve vzrůstu. Tak sejeme například hrách ve stejné době se špenátem a ředkvičkou, celer s ředkví a salátem, květák se salátem a celerem, okurky se salátem, ředkvičkou a brukví, mrkev se salátem a ředkvičkou atd.

  • Chceme-li vypěstovat rostliny ze semen, musíme pro ně vybrat především vhodnou polohu. Pokud k zapěstování používáme kořeny z loňského roku, nesmíme je vysadit do čerstvě pohnojené půdy, protože rostlina by vytvořila mnoho listů a málo květů a semeno by nedozrálo.

  • Zajímavé jsou také tehdejší názvy plodin a názory na ně. Získáme tak informace o původních odrůdách a člověk občas žasne, jak rozmanité byly v dobách Boženy Němcové druhy rostlin:

Snímek+obrazovky+2020-05-18+v 17.55.43

 

Hlavatice (zelí hlávkové)

Nejvýtečnější známé druhy jsou Brunšvické nebo Štrasburské, které tvoří velké, široké, zploštělé, ale zřídka pevné hlávky, Erfurtské nebo Ulmské má pevné, ale menší hlávky. Ruská hlavatice má hlávky malé a cukrové zelí je velmi ranné.

 

Kapusta zimní (Jarmus)

Má mnoho odrůd se zelenými, hnědými, barevnými, širšími, užšími nebo kadeřavými listy, které tvoří nižší nebo vyšší trsy. Na podzim vytáhneme jarmus ze záhonů a dáme ho na chráněné místo, kam nemají přístup jmenovitě zajíci, kde opět zakoření. Dnes této zelenině říkáme kadeřávek.

 

Květlík

Mezi nejoblíbenější druhy pro rané pěstování čítáme Cyperský a Raný erfurtský, pro pozdější výsev se hodí Velký asijský a Anglický a pro ještě pozdější výsev Stadtholdský a Černý sicilský, který se však pro svou barvu příliš nevyužívá. Dnes této zelenině říkáme květák.

 

Meloun

Rozeznáváme tři skupiny: cantalupky, šíťovky a pruháče neboli žebrovité melouny, jejichž plody jsou dlouhé a slupka obyčejně rozdělená ve 12 pruhů. Nejchutnější jsou cantalupky. Ze síťovek se doporučují Zelená ořechová, Africká síťovka, pak Maltézský a Zlatý meloun. Melouny se u nás pěstují obvykle jen ve sklenících – pařeništích. První výsev se provádí v lednu nebo začátkem února, ve skleníku musí být teplota 24–25 °C.

Běžné tehdy bylo pěstování tykví. Pastinák se nazýval „dřenka“ a byl velmi rozšířen. Jeho společnicí byla dnes již téměř vymizelá Krabilice hlíznatá. Vodnice byla naprosto zásadní kořenovou zeleninou, salátů se pěstovalo desítky druhů. A tuřínu se říkalo „kolník“. Bylo by skvělé, kdyby tyto původní druhy stejně jako původní odrůdy zeleniny a ovoce z našeho světa nevymizely. Vždyť jsou dnes tak moderní.

 

mceclip1-7

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení