Ředkvička: zelenina do každé zahrádky

Jemně posolené tenké plátky ředkviček na kváskovém chlebu s máslem. To je naprostá lahoda. První opravdová zelenina pro zimou vyčerpaná těla! To slastné křupnutí nám vždycky připomene, že jsou Velikonoce a že tu konečně máme jaro! Třikrát sláva ředkvičkám!

 

DSC04099

 

Popis

Ředkvičky jsou hned po řeřiše nejrychleji rostoucí zeleninou. Existuje několik druhů ředkví a ředkviček, některé jsou jednoleté, jiné dvouleté. A všechny se pěstují pro sklizeň bulviček, tedy zdužnatělých kořenů. Bulvy mohou být protáhlé či kulaté. Slupka červená, bílá či červeno-bílá, žlutá, fialová, zelená nebo černá. Dužina starých odrůd je až na výjimky bílá, hybridní kultiv ary mohou mít dužinu růžovou, zelenou i žlutou. Kromě běžných kulatých ředkviček existují i dlouhé ředkve, tzv. orientální (longipinnatus), známé jako mooli nebo daikon, a velké přezimující ředkve. Některé odrůdy typu mooli a všechny ozimé kultivary jsou mrazuvzdorné.

 

Historie

Ředkve zřejmě pocházejí z Číny a Japonska. Znali je už před 5 000 lety nádeníci ve starověkém Egyptě, později filozofové a umělci antického Řecka i rozmařilí římští bohémové. Arabové se o ředkvičkách dozvěděli z Evropy. V Apollonově chrámu v Delfách byla dle svědectví Plinia staršího mezi obětinami ředkev vyvedená ve zlatě, zatímco řepa byla ze stříbra a tuřín jen z olova.  

Antické ředkve bývaly mnohem větší i delší než dnešní ředkvičky. Hojně se vyskytovaly i ve Středomoří. V 16. století se již v Anglii a Německu pěstovaly kulaté ředkvičky, respektive spíše ředkve, neboť stále ještě byly poměrně velkých rozměrů. Současně se pěstovaly i ředkve s dlouhým kořenem. Menší kulaté ředkvičky, jak je známe dnes, pocházejí z Itálie, odkud se rozšířily koncem 18. století. Španělská kulatá černá ředkev je nejstarší doloženou odrůdou z 16. století. Je chuťově velmi ostrá, má tuhou černou slupku a sněhově bílou dužinu. V českém prostředí se objevila až ve druhé polovině 18. století. Velmi stará je i odrůda Čínská růže, kterou kolem roku 1845 přivezli jezuité z Číny, koncem 19. století se již velmi hojně pěstovala nejen v Evropě, ale i v Americe. I tato odrůda se vysévá v pozdním létě  a sklízí se až do prosince. Má podlouhlé bulvy s růžovou slupkou a bílou dužinou. S ostatními původními odrůdami sdílí i velmi ostrou chuť.

 

Zajímavosti

V poslední době se rozmohlo pěstování ředkviček ve formě tzv. mikrozeleniny, tedy klíčků s pár lístky, které jsou velmi zdravé a plné vitaminů a bílkovin. Lze je použít do salátů, k dekoraci nejrůznějších jídel, ale i do smoothie.  

Pokud se zajímáte o skutečné rarity, zkuste asijskou odrůdu Red Meat, dužina je zbarvená dočervena, zatímco slupka je světle krémová. Vypadá jako ředkvička naruby. 

Řecký autor Aristofanes popisoval ve své komedii Oblaka z 5. století př. n. l. trest za cizoložství zvaný rhaphanidosis (podle latinského názvu ředkve). Ten umožňoval rozzuřenému manželovi využít co největšího oškrábaného kořene ředkve a rivalovy zadní části těla k provedení extrémně nepříjemné odplaty. Zda se tak dělo ve skutečnosti, si lze jen domýšlet. Nebo snad raději ne…

 

mceclip0-12

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení