Vážení zákazníci, právě u nás probíhá inventura, která skončí 1.8. 2021. Po konci inventury ihned odbavíme vaše objednávky.

Neuvěřitelné příběhy starých odrůd zeleniny, díl III.

Všechny odrůdy zeleniny mají svou historii, kterou jejich pěstováním píšeme i my. Chtěla bych vám představit pár příběhů toho, jak některé odrůdy zeleniny vznikly a dostaly se až k nám na Culinu Botanicu.

DSC08917

Staré odrůdy tu s námi většinou jsou už pár desítek, některé dokonce i stovky let. Naši předci je vyšlechtili s láskou a také s určitým záměrem. U některé odrůdy šlechtitelé posilovali odolnost proti mrazu, jinde dbali na její výnosnost, mlsné jazýčky ji pěstovali pro výbornou chuť. Pár příběhů takových zajímavých odrůd vám teď představím. 

 

Salát, který zůstal v rodině: Zlatý rekord

Podle jména byste možná očekávali nějakého rekordmana, ať už ve velikosti, tvaru či v barvě. Zlatý rekord se od klasických salátů z obchodu opravdu liší – svou trochu menší velikostí, zajímavou jemně nazlátlou barvou, lahodnou chutí a křehkostí.

Salát je ale spíše rekordmanem srdcí jedné rodiny z valašského Broumova. Za druhé světové války tuto odrůdu do obce přinesli Němci. Semínka salátu se dostala do rukou Waltera Šťastného, který sloužil jako panský zahradník u tamní hraběnky. Zhostil se jeho pěstování svědomitě a začal jej množit. Ve svém konání pokračoval i po válce v zahradnictví, odkud vyvážel hlávky čerstvého salátu až do daleké Vídně. Když pan Šťastný odcházel do důchodu, ujal se pěstování Zlatého rekordu jeho učeň, pan Káňa. Ten salát s láskou pěstoval po odchodu ze zahradnictví u sebe doma a zachoval tak tuto německou odrůdu. Vnučka pana Káni, divačka Herbáře, dokonce poslala semínka i mně.

A tak Zlatý rekord můžete najít v e-shopu ZDE. Jeho pěstováním přispějete k uchování této odrůdy a můžete semínka poslat zase dál, ať udělají radost i dalším lidem.

 

Všetana, bohyně cibulí

Všetana je na první pohled obyčejnou cibulí. Má oválný tvar, nažloutlou slupku a chutná jemně nasládle. Ale pokud máte rádi cibuli a nejraději byste si na té své ze zahrádky pochutnali i v zimě, Všetana je jasnou volbou. Při manipulaci s ní ji jen tak něco nepoškodí a v chladném suchém sklepě vydrží až do příští sklizně. Jaroslav Podešva se o ní dokonce zmiňuje v Encyklopedii zelinářství z roku 1959: „V době nedostatku konzumní cibule, tj. od května do září, tedy po dobu více než 4 měsíců, je naší jedinou cibulí, která může zásobit konzumenty.“

 
A odkud tato bohyně pochází? Všetaty jsou městečkem u Mělníka, se kterým je spjatá cibulová historie. Nalezneme zde dokonce cibulářský betlém, který je umístěn v místním kostelu. Území kolem města je vyhlášenou cibulářskou oblastí už od počátku 20. století. A právě zde se roku 1946 zrodila Všetana. Byla vyšlechtěna z krajové odrůdy Všetatské cibule Františkem Landovským, známým autorem zahradnických knih. S cílevědomým šlechtěním této odrůdy začal už roku 1928.

Cibuli lze koupit jako sazečku nebo ji na jaře můžete vypěstovat přímo ze semínek, která najdete na e-shopu ZDE.

Princ Albert, viktoriánský král mezi hrášky

Hrášek s opravdu královskou historií. Na své zahradě si pro něj kousek vždy najdu, i když jeho sláva upadá a výnosností se tolik nevyrovná dnešním vyšlechtěným odrůdám. Zato chutí tomu dá korunu!

Asi vás zajímá, kde tento hrášek přišel na své jméno. Byl pyšně představen roku 1842 firmou Cormack and Oliver, která jej pojmenovala po novomanželovi královny Viktorie, princi Albertovi. Zahradnictví za dob viktoriánské vzkvétalo v celé Evropě a plnilo články tehdejšího tisku, zejména pak magazínů. Například The British Cultivator and Agricultural Rewiew roku 1844 zveřejňuje slova jednoho korespondenta, který o hrášku mluví takto: „Po vysetí 4. ledna vyklíčily hrachy 14. (ledna), 1. dubna byly v květu a 14. května jsem již měl malý oběd z velmi chutných hrachů.“

Legendy říkají, že Princ Albert byl oblíbeným hrachem Charlese Darwina. Možná jste nevěděli, že Darwin byl vášnivým pěstitelem hrachů. O to zajímavější je jeho obliba právě této odrůdy, když musel zakusit tolik různých druhů.

Princ Albert se v roce 1845 ocitl i v Americe, kde začal konkurovat tehdy velmi pěstované odrůdě Early Flame. Ta byla zase oblíbencem třetího amerického prezidenta a zapáleného zahradníka Thomase Jeffersona. Prý si vlastnostmi, podobou i chutí byly tyto odrůdy nápadně podobné. Zlí jazykové tvrdí, že odrůda Early Flame byla již dříve dovezena z Ameriky do Anglie, kde ji začali pěstovat pod názvem Princ Albert.

Jak to s touto starou viktoriánskou odrůdou bylo doopravdy, se asi už nedozvíme. Avšak můžete si ji zakoupit na e-shopu, když kliknete ZDE.