Malý průvodce pěstováním zeleniny: řepa

Červená řepa pochází spolu s krmnou a cukrovou řepou a mangoldem ze společného planého předka. Podle archeologických nálezů víme, že byla konzumována již ve starověké Babylonii. Původně se jedly její listy (kořen býval maličký, zvětšil se až šlechtěním), v novověku se začal zpracovávat i kořen, zejména pro lékařské účely. Jaké zdravotní přínosy řepa má? A jak ji vypěstovat a zpracovat v kuchyni?

Pěstování

Červená řepa je dvouletá rostlina, která se vysévá přímo na záhon. Potřebuje otevřené slunné místo s lehkou výživnou půdou, která byla předchozí zimu přihnojena kompostem nebo zeleným hnojením, ideálně hořčicí. Řepa je citlivá na chlad, vysévá se tedy přibližně od poloviny dubna do poloviny července, v chladných oblastech raději až v květnu po zmrzlých mužích. Rozestup mezi řádky by měl být 25–40 cm, mezi jednotlivými rostlinami v řádku je pak třeba rozestup 5–15 cm. Hloubka setí je 2–3 cm. Vyplatí se semeny nešetřit, každých 12–15 cm zasejte 3–4 semena. Když semena vzejdou a rostlinky mají tak 15 cm do výšky, vyjednoťte je, tzn. ponechte v zemi vždy jen tu nejsilnější rostlinku. Jejich nalévající se bulvy získají ten správný prostor pro růst. Ten podporuje saturejka, proto ji zasejte hustě vedle řepy, můžete ji prostřídat se salátem. Řepa prospívá v sousedství košťálové zeleniny, fazolí, okurek, cuket, salátů a cibule. Při setí se doporučuje k semenům červené řepy přidat pár semen kopru, aby semínka dobře vzešla. Jeho aroma odpuzuje bělásky a dřepčíky, květy lákají užitečné pestřenky. Oproti tomu s rajčaty, bramborami či pórkem si řepa příliš nerozumí. Půdu kolem vyseté řepy lehce okopávejte, aby nezarostla plevelem. Čím jsou rostliny větší, tím je okopávání méně potřeba. Totéž platí i o zálivce – nejdůležitější je zpočátku růstu a pak, jakmile kořeny začnou mohutnět, je potřeba rostliny zalévat dostatečným množstvím vody alespoň každé dva týdny. Na příliš suchém stanovišti bývá řepa napadána škůdci. Prospívá jí výluh z cibulových slupek.

Sklizeň

Červená řepa dozrává na podzim, na záhoně vydrží skoro až do začátku tuhé zimy. Sklízí se dle potřeby, nejlépe večer, kdy je sucho a slunečno. To je obsah dusičnanů v řepě relativně nízký a řepa vydrží delší skladování. Bulvy v zemi snesou i první mrazíky, ale větším mrazem dřevnatí. Listy je lepší ukroutit než odříznout, nedojde k úniku šťávy a vniknutí případné infekce do bulvy. I když lze řepu konzumovat celoročně, nejchutnější bývá od června do října. Řepu je možné uskladnit zasypanou pískem na suchém a chladném místě. Doba jejího použití je ale bohužel kratší než u takto uskladněné mrkve a celeru.

Škůdci

Řepu mohou napadnout dřepčíci, kteří tvoří malé dírky na listech, nebo osenice polní, která vykousává v bulvách cestičky. Ochrana je poměrně obtížná. Starší housenky se totiž zavrtají do půdy, kde se jen těžko hubí. Vylézají na povrch v noci, lze je tedy po nasvícení rychle posbírat, ale účinnost těchto opatření je malá. Ideální je v těsném sousedství řepy zasadit saturejku nebo kopr, které svým aromatem škůdce odpudí.  

Řepu, špenát i mangold napadají stejní škůdci a trpí stejnými chorobami. Ohrožuje je několik desítek druhů háďátek (hlístic), která napadají kořeny, jimiž se živí. Takto napadené rostliny poté málo rostou, žloutnou a vadnou. Choroby vyvolávají také různé druhy plísně peronospora, které se šíří po listech.

Zdravotní přínos

Červená řepa je tak zdravá, že jen pouhý výčet prospěšných látek a jejich přínosů pro lidské zdraví by zabral několik stránek. Používá se nejen v kuchyni, ale i v medicíně a potravinářství. Obsahuje vitaminy B a C, provitamin karoten, vápník, hořčík, draslík, sodík, křemík, železo, selen, zinek, kyselinu listovou, antioxidanty betain a betacyanin a cenné stopové prvky cesium a rubidium. Díky svým detoxikačním účinkům se používá jako podpůrná léčba při nádorových onemocněních, a hlavně jako prevence. Přispívá k lepšímu prokrvení mozku, může tedy zmírňovat projevy demence a Alzheimerovy choroby. Zbavuje střeva jedovatých látek, jako je olovo či hliník. Obsahuje velké množství vlákniny, čímž podporuje trávení a vylučování. Zlepšuje činnost jater, ledvin, žlučníku a žaludku. Reguluje hladinu cukru v krvi. Vysoký obsah antioxidantů likviduje volné radikály. Díky vláknině a antioxidantu betacyaninu snižuje hladinu LDL cholesterolu. Je velmi ceněná při nemocích krve, posiluje srdce a tepny, napomáhá růstu buněk a regeneruje buněčná jádra. Aktivuje tvorbu červených krvinek, a tím zásobování buněk kyslíkem. Velice si ji pochvalují sportovci, prý zvyšuje jejich sportovní výkony. Červená řepa posiluje kosti, neboť obsahuje hořčík, kyselinu listovou, vitamin C a také oxid křemičitý, který má naprosto zásadní vliv na vstřebávání vápníku a zvyšování hustoty kostí. Dodává pružnost a lesk vlasům, nehtům i pokožce. Zlepšuje imunitu. Pro lidský organismus jsou prospěšné i v řepě obsažené organické kyseliny – především kyselina vinná, citronová, jablečná a šťavelová. Ty také ovlivňují její typickou chuť. 

Konzumaci červené řepy by se měli vyhýbat pacienti trpící hemochromatózou a Wilsonovou chorobou, neboť velké množství železa v ní obsažené by jim mohlo ublížit. Řepa ve větším množství výrazně snižuje krevní tlak. Vynechat ze svého jídelníčku by ji měli i nemocní s ledvinovými kameny, a to kvůli obsaženým šťavelanům. Obezřetní by při její konzumaci měli být i diabetici, řepa totiž obsahuje poměrně dost sacharidů.

Použití v kuchyni

Mladé řepné lístky i bulvy lze za syrova použít do salátů, upečené či uvařené bulvy zazáří v polévkách, zeleninových směsích, nákypech nebo třeba v dortu Red Velvet a dalších dezertech. Odšťavněná řepa je vitaminovou bombou a výborně doplní smoothie z nejrůznějších druhů ovoce a zeleniny. Sušenou řepu lze použít jako přírodní barvivo k barvení pokrmů či velikonočních vajec. Výborné jsou i slané lupínky sušené řepy. Typická zemitá chuť čerstvé řepy, kterou způsobuje vysoký obsah saponinů, se dá neutralizovat přidáním jablečné šťávy.