Jak si poradit s pěstováním cibule

Ne nadarmo jedno staré moudro říká, že člověk může vařit spíše bez ohně než bez cibule. Cibule je neodmyslitelný základ mnoha pokrmů po celém světě, stejně jako oblíbený doplněk salátů nebo při nakládání. A co víc, je to také skvělá přírodní medicína, a to především při léčbě kašle a horních cest dýchacích. Jak cibuli vypěstovat, na které škůdce dát pozor a kdy tuto zeleninu sklízet?

 

_DSF5773

 

Pěstování

Cibuli kuchyňskou pěstují farmáři po celém světě v mnoha odrůdách, barvách i tvarech. Skutečně stěžejní je místo, kam cibuli zasejete – důležitá je nejen slunná poloha, ale také výhřevná půda, ze které mívá cibule jemnou a nasládlou chuť. V těžkých, jílovitých, kyselých a studených půdách cibule neroste tak dobře, a navíc je více náchylná k chorobám. Ani vyšší polohy s vlhčím klimatem nejsou ideální, a to zejména proto, že musíte na úrodu čekat déle. Na stejném, zdravém záhonu je doporučeno pěstovat cibuli 4–5 let, čímž zamezíte jejímu napadení škůdci a chorobami. 

Pěstovat ji můžete ze semen, cibule sazečky nebo z předpěstovaných sazeniček, tedy malých cibulek vypěstovaných ze semen během jara ve skleníku. Ze semen oproti sazečkám vypěstujete trvanlivější, dlouhodoběji skladovatelné cibule, jen potřebujete více času a trpělivosti. Semínka vysévejte na jaře do jemně upravené, urovnané půdy. Sejte je velmi mělce (max. do hloubky 2 cm) do řádků vzdálených 20–50 cm od sebe, podle toho, jak budete mít možnost a místo rostlinky okopávat. Cibuli pak vyjednoťte, protrhejte slabší a nadbytečné kusy, na 5–10 cm mezi jednotlivými rostlinkami. Vyjednocené malé aromatické cibulky nevyhazujte, ale přidejte do polévky, pomazánky, rizota nebo pesta.  Předpěstované sazenice v nádobkách z jarního výsevu ve skleníku proberte, ty nejlepší rostlinky zasaďte na vzdálenost cca 10 cm mezi sazenicemi a do řádků s rozestupem 20–30 cm. Rostlinkám můžete pro lepší manipulaci trochu zkrátit dlouhý kořínek, a dokonce i vytáhlé listy. Koupenou cibuli sazečku vysaďte podobně, jen by její špičky (tam, kde jsou zaschlé listy) měly být v úrovni s půdním povrchem. Pro pěstování cibulí je vhodné světlé, slunné místo a dostatek vláhy. Největší nároky na zalévání má rostlina po výsevu a při nalévání cibule. Pokud je venku vláha, není vhodné cibuli zalévat navečer, aby rostlina přes noc nezůstala mokrá – hrozilo by napadení plísní.  

Ze živin vyžaduje cibule především fosfor a draslík. Dusíkatá hnojiva zpomalují zrání, uskladněná cibule pak dlouho nevydrží, proto je lepší se jim vyhnout. Cibule se nesmí pěstovat po přímém hnojení chlévským hnojem. Přírodním hnojivem může být dřevěný popel, kompost, mulč nebo slepičince, které už dnes koupíte běžně v obchodě.

 

Přímý výsev zimní cibule

Mezi trvalky patří cibule zimní zvaná sečka, cibule sibiřská nebo také ošlejch. Snese mrazy až do –20 °C. Pěstujeme ji jako zeleninu pro nať, kterou můžeme postupně odebírat celou sezonu. U nás je k dostání odrůda Bajkal určená pro sklizeň natě i pro svazkování. Vysévá se od jara do poloviny července. Nadzemní části na zimu odumřou. Zimní cibule vydrží na stejném stanovišti 10–15 let. Nároky má skromné, daří se jí dobře i v horských oblastech. Stanoviště by mělo být slunné a nepříliš vlhké. Jde o odrůdu, které si všimnete, pouze když jdete pro výborné zelené listy nebo černá semínka. Je nenáročná a udělá vám pokaždé radost.  

Přímý výsev zimních odrůd je ideální provést od 20. srpna do konce měsíce, cibule by pak měla do zimy vytvořit až čtyři listy. Její pěstování můžete urychlit v květináči na okně, ale zrovna tak ji lze pěstovat v truhlíku nebo na balkoně. Nároky na pěstování jsou podobné jako nároky tradiční kuchyňské cibule.  

Zimní cibuli můžete pěstovat ze semena, nejsnadnější cesta je ale namnožit trsy jejich oddělením. Ideální je sázet cibuli po několika rostlinách do sponu 30–50 cm x 20 cm. Další možností je množení pacibulkami. Za sezonu ji sklidíte asi třikrát, cibule je ale nutné nechat před příchodem zimy řádně vyzrát, což jednoduše zajistíte tak, že poslední listy odeberte nejpozději do poloviny září. Zimní cibule na úkor bohatých listů vytváří pouze menší cibulky. Některé formy mají listy vysoké kolem 40 cm, jiné tuto délku přesahují i dvojnásobně. Květy se objevují od druhého roku. Jejich duté stonky se ke sklizni nehodí, a proto je odstraňujte. Já je nechávám dozrát a semínka používám jako dekorativní koření na pečivo. 

Na bylinkový záhon jsem zasadila jednu rostlinu této cibule, která si žije svým životem. Díky každoroční velké sklizni kuchyňské cibule mi takový zelený trs cibule zimní úplně dostačuje. 

Rozšířeným a oblíbeným poddruhem je cibule šalotka, která má jemnější chuť a také obsahuje vitamin C, stejně tak má ale široké spektrum využití jako cibule kuchyňská. Šalotka pochází z Palestiny, odkud ji rozšířili křižáci v rámci svých výprav do Evropy. Šalotka je známá také pod jménem česnek židovský či množilka s tím, že dříve byla udávána jako samostatný druh. 

Hlavní cibulky mají podlouhlý oválný tvar s vedlejšími cibulkami pod jednou společnou slupkou, ta se pak rozpadá. Větší cibulky využijte na vaření, ty menší z jednoho trsu, dobře zaschlé, můžete zasadit příští rok. V obchodech najdete šalotku povětšinou ve svazcích bílých cibulek s delšími listy nebo volné hlavičky cibulek na váhu jako v případě klasické cibule. Její nespornou výhodou je lehké oloupání, nerozpláčete se u ní. A hlavně vydrží i tuhé mrazy, a to až do –10  °C. Ve vyšších, chladnějších polohách je proto spolehlivější než kuchyňská cibule.  

Výsadbou péče o rostliny nekončí. Je třeba pravidelná zálivka, okopávání a likvidace plevelů. Cibule má na záhonech ráda pořádek a zaplevelení nesnáší dobře. Později je vhodné zálivku omezit, aby nedošlo k napadení plísní.

 

DSC08315

 

Sklizeň

Sklizeň cibule je do určité míry moment napětí, protože teprve tehdy víme, jaké velikosti daný rok skutečně dorostla. Pokud byla sezona vydatná na dešťové srážky, na velikosti cibule se to projeví pozitivně, až můžete být u některých odrůd překvapeni. Zatímco cibuli ze sazečky sklízíme v červenci, v srpnu vyrýváme cibule pěstované výsevem. Sklizeň začíná v období, kdy začne polehávat nať, a to i když je stále zelená. Zimní druhy sklízíme od května do června, ale nejsou vhodné ke skladování. Předně je nutné cibuli nechat hned po vytažení ze země vydýchat i s natí přímo na záhonu, klidně i pár dní. S cibulí je dobré zacházet šetrně, předejdete tak hnití u natlučených kusů. V případě nepřízně počasí, nebo pokud to není ve vašich podmínkách vhodné, můžete cibuli rozmístit na dlažbu nebo jiný suchý povrch. Já poté cibuli po 10–15 kusech uvážu dohromady do svazku a pověsím pod střechu nebo na jiné chráněné místo, kde proudí vzduch. Tam nechám cibuli doschnout, až začne i nať šustit. Poté ji otrhám nebo zastřihnu suché listy a odstraním slupky, které jdou snadno oloupat. Horší kusy hned spotřebuji a pěkné uskladním v jedné či dvou vrstvách na sobě. Pravidelně kontroluji kvalitu. Na suchém vzdušném místě při teplotě do 10 °C vydrží cibule celou zimu.

 

Škůdci

Obávanou chorobou cibule je plíseň cibulová, která se vyskytuje zejména za vlhkého počasí. Poznáte ji podle začínajících žlutých skvrn na listech a květních stvolech, později pak přibydou povlaky už samotné plísně. Z řad škůdců se na cibuli pase květilka cibulová, květilka všežravá, bílá hniloba nebo vrtalka pórová. Jejich larvy vnikají do rostlin, navíc roznáší infekce, které způsobují měkkou hnilobu. Jakmile se cibulová nať začne podivně kroutit, víte, že máte problém. Za ta léta, co cibuli pěstujeme, jsem ale nikdy nezažila devastaci celé úrody, takže cibuli nijak nechráním. Pokud chcete nabýt větší jistoty, účinnou ochranou může být netkaná bílá textilie, kterou byste měli položit hned zkraje výsevu, než začnou růst teploty (nad 10 °C), nebo přírodní postřik – například výluh z kopřiv, heřmánku (ten navíc posiluje vitalitu rostlin) či pelyňku, který je vhodný zejména při houbových chorobách nebo proti mšicím. Při letním výsevu můžete chránit rostliny textilií i během srpna a září. Já to nepraktikuji a cibuli se daří.

 

Zdravotní přínos

Cibule obsahuje stejně jako česnek látku allicin s antibiotickými účinky, díky níž po staletí našla široké uplatnění jako přírodní medicína. Je to prověřený lék na potíže s horními cestami dýchacími a při kašli. Ideální je například cibulový čaj nebo sirup z cibule. S medem je hojně užívána v rámci lidového léčitelství při nachlazení a bolestech v krku. Šťáva cibule obsahuje fytoncidy, tedy látky s antibiotickými účinky. Kromě silic (allin, allicin), cukrů a minerálních solí obsahuje vitaminy C, B1, B2, E, zelená nať pak ve vysoké míře provitamin A. Z lékařského hlediska je hlavní užití cibule nejen při nachlazení, ale také při nechutenství, arterioskleróze, potížích zažívání, vysokém krevním tlaku, zánětech ústní dutiny a hltanu. Sirnaté sloučeniny působí bakteriostaticky a obsažené flavonoidy a fytoncidy protizánětlivě. V lidovém léčitelství pozitivně účinkuje i na astma, zánět močového měchýře, nepravidelnost menstruace, cukrovku, zácpu i bodnutí hmyzem. Červená cibule snižuje křehkost cévních stěn. 

Zimní cibule má mnohonásobně vyšší podíl vitaminu C než kuchyňská forma (okolo 1 500 mg/kg) a je mimořádně bohatá na karotenoidy, vápník a sirnaté složky. Díky obsahu fytoncidů a silic příznivě ovlivňuje trávení a obranyschopnost organismu. Dráždivý účinek cibule je dán éterickým olejem obsahujícím organicky vázanou síru.

 

mceclip1-16

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení