Mikulášská nadílka: EXTRA SLEVA 15 % Použijte promo kód BASNICKA a získáte extra slevu na vše z kategorií Dárky a Kolekce 10 let Herbáře.

Papriky: co je dobré vědět o jejich pěstování

Paprika mi vždy připadala docela nenápadná, z obchodu jsem znala jen semafor barev buclatých plodů, o to více mě překvapilo, jak hlubokou, zajímavou, vlastně rozporuplnou historii paprika má. A kolik krásných a chutných druhů si můžu na své zahradě vypěstovat... Nechte se inspirovat, paprika vás bude určitě bavit, přinejmenším jako mě.

 

_DSF8770

 

Popis

Paprika setá představuje druh rodu Capsicum, do kterého patří mnoho různých odrůd jak sladkých, tak pálivých paprik. Tato lahodná zelenina pochází z Ameriky, kde roste dodnes planě od Argentiny po jihozápad USA. Rostlina, kterou u nás pěstujeme jako jednoletou, tvoří vyšší keřík, který může dorůstat podle odrůdy a podmínek rozličné výšky od několika desítek centimetrů až po několik metrů. Podobně jako rajče umí i paprika tvořit postranní výhony, pokud je nevyštipujeme, mohou putovat po skleníku či záhonu. Paprika vyniká obrovskou rozmanitostí velikostí, tvarů, barev a chutí plodů. Využíváme je jak čerstvé, tak sušené, rozemleté na koření. Než rostlina vydá plody, ukáže světu bílý květ hned vedle hladkých zašpičatělých listů. Plody paprik obsahují ve většině případů kapsaicin, látku, která působí silné pálení v puse, následně může způsobit i potíže v žaludku. Množství kapsaicinu v paprikách je velmi různorodé a závisí na genetické výbavě a odrůdě. Paprikou bez pálivé látky je kapie, tedy sladká paprika. Chilli paprička naopak obsahuje velké množství této látky, toho mnoho národů využívá nejen k vaření, ale i v léčitelství.

 

Historie

Domovinou papriky je Střední a Jižní Amerika, kde ji od nepaměti domorodí obyvatelé používali jako přísadu do jídel, často v podobě rozemletého prášku jako koření. Prapůvodně nejspíš pálily všechny papriky. Indiáni domestikovali prastaré odrůdy již 7 000 let př. n. l. Do Evropy se mohla paprika dostat dvěma cestami, dodnes však není zcela jasné, jak to skutečně bylo. Zmatení pramení z informací, které můžeme najít v dobových spisech. Víme totiž, že se na území Uher a jižní Moravy pěstovala paprika již v roce 1587 poměrně běžně, stejně tak v Bulharsku. Kryštof Kolumbus však dorazil z objevné cesty amerického kontinentu až na sklonku 15. století, a tak by k usazení rostliny na zdejších polích muselo stačit necelé jedno století. Druhou možností je, že se rostlina rozšířila do Evropy přes Hedvábnou stezku, která vedla z Indie přes arabské přístavy na pobřeží Středozemního moře do evropského vnitrozemí. Této hypotéze odpovídají nálezy, které dokazují, že rostlina rostla v Indii planě. Paprice se také říkávalo španělský, turecký nebo uherský pepř, neboť se z těchto zemí rozšířila do střední Evropy. I na americkém kontinentu se paprika rozšířila do všech koutů až v posledních několika staletích.

 

Pěstování

Odrůd pálivých i sladkých paprik existuje mnoho, a to i těch nehybridních. To je dobrá zpráva pro všechny vášnivé zahradníky, kteří na své zahradě nikdy nemají dost novinek; špatná zpráva pro ty, kdo se těžce rozhodují. Paprika podobně jako rajčata miluje teplé podnebí a nesnese chlad. Ne nadarmo se o ní říká, že obsadila domovinu vinné révy. Proto je potřeba sazeničky od ledna do března doma předpěstovat ze semínek.  

Vysejte je po jednom na provlhčený substrát, lehce je substrátem přikryjte a mírně stlačte povrch. Semínka se probudí díky dostatku tepla a vláhy, nezapomínejte je zalévat. Drobné sazeničky je potřeba za několik týdnů opatrně přesadit do samostatných nádob. Po polovině května již můžou vzrostlé statné sazeničky ven na záhon, do skleníku nebo do větších nádob. Při pěstování paprik ve skleníku je potřeba dovnitř vpustit opylovače, aby došlo k nasazení plodů. Jako samosprašná rostlina se paprika opyluje vlastním pylem, je jen potřeba, aby došlo k pohybu pylu. S tím pomůže průvan, zbloudilý hmyz, v krajním případě je možné květy opylovat štětečkem. Výsadbu na záhon provádějte od května do července, do skleníku už od poloviny dubna. Při venkovním pěstování vysazujte papriky v rozestupech kolem 40–60 cm, podle typu odrůdy a její pravděpodobné výšky. Roli hraje i poloha. Vhodné je papriky vysadit u zdi orientované na jih, která rostliny zároveň ochrání před nežádoucím průvanem.  

Záhon před vysazením dobře prohnojte, protože pro tvorbu krásných velkých plodů potřebuje paprika hojnost živin. Možné je také asi tři týdny před vysazením záhon zakrýt netkanou textilií, díky které se půda dobře prohřeje. Další přihnojování provádějte dle potřeby, zejména v době tvorby plodů. Pro přihnojení je ideální použít trochu domácího vyzrálejšího kompostu. Samozřejmě záleží na odrůdě papriky a vašich možnostech a chuti, já to dělám sporadicky, protože mi stačí průměrný výnos a papriky prospívají i tak. Papriky, s výjimkou malých keříkovitých odrůd, potřebují oporu. Některé plody jsou velmi těžké, pod jejich tíhou by se mohla zlomit celá rostlina. Pokud mají papriky kvalitní oporu a plody neleží na zemi, jsou zároveň chráněny před hnilobou, dalšími chorobami a také před slimáky. Dolní část stonku očistěte a přisypte mu zeminu, paprice tak zesílí stonek a zhoustnou kořeny. První květ nebo papričku je možné utrhnout, tím bude mít rostlina tendenci více vyrůst a nasazovat další květy a plody.  

Chcete-li se pustit do pěstování paprik na balkoně, připravte si v první řadě vhodné nádoby podle velikosti keříku. Měly by mít průměr alespoň 25 cm s dostatečnou hloubkou, samozřejmě vždy záleží na odrůdě. Rostliny v nádobách jsou na svém zahrádkáři plně závislé, proto je nezapomínejte vhodně zalévat. Jak velké a dozrálé plody vyrostou, je podmíněno zálivkou i délkou oslunění. Proto je nejlepší papriky pěstovat na balkoně orientovaném na jih či západ, protože tam dopadá nejvíce slunečních paprsků.

 

Sklizeň

Od vykvetení potřebují různé odrůdy do vyzrání plodů zhruba 60–90 dnů, celkově období sklizně trvá od července do října. Nicméně zeleninové papriky se často sklízí, než zcela uzrají, v tzv. technické nebo konzumní zralosti. Paprikové lusky mají většinou zelenou nebo žlutozelenou barvu, někdy i fialovou či nazelenale bílou, přesné zbarvení závisí na odrůdě. Postupně se ale lusky zabarvují až do finální temně červené barvy, některé odrůdy jsou sytě oranžové nebo žluté, existují ale i hnědé papriky. Pokud dojdou až do finální barvy, říkáme tomu botanická zralost. Tyto plody jsou sladší, než když je utrhneme v technické zralosti. Papriky sklízejte zhruba každý třetí den. Pokud je na rostlině necháte příliš dlouho, zbytečně zpozdí zrání zbylých plodů. Pro odřezávání plodů si vezměte ostrý nůž nebo zahradnické nůžky, papriku lze samozřejmě i odloupnout se stonkem, ale v tom je potřeba mít praxi – stačí jeden špatný pohyb, a máte venku celý kořen. Chilli papričky sklízíme většinou zcela vyzrálé. Čím jsou vyzrálejší, tím jsou pálivější. Předčasnou sklizní tedy snižujete pálivost. Při manipulaci s chilli vždy používejte rukavice, ať si nepopálíte nebo jinak nepodráždíte kůži.

 

DSC00179

 

Škůdci

Zabránit napadení škůdci můžete maximálně prevencí. Pravidelně obracejte listy, pokud je některý napaden, ihned ho odstraňte. Papriky jsou nejčastěji napadány mšicemi, sviluškami a molicemi, z chorob se setkáváme s deformacemi plodů, virem mozaiky, bradavicemi a také hnilobou kořenů či kořenového krčku. Z houbových chorob si pak musíme dát pozor na bílou či šedou hnilobu, která bývá na místech po odstranění plodů, a to zejména tehdy, když plody nešetrně odlupujeme.

 

Zdravotní přínos

Papriky obsahují až pětkrát více vitaminu C než citrusové plody, záleží ovšem na odrůdě. Patří mezi zeleninu s jeho nejvyšším obsahem. Najdeme v nich také vitaminy skupiny B a E či provitamin A, jsou bohatým zdrojem draslíku, hořčíku a fosforu, zinku, železa a jódu. Kapie vynikají obsahem antioxidantů a vitaminu C, v porovnání se zelenými kapiemi mají červené plody více vitaminů a živin stejně jako karotenu. Dužina paprik má však celkem silnou slupku, která může u některých jedinců způsobit pocit nadýmání. Je totiž za syrova hůře stravitelná.  

Chilli papričky jsou doslova pokladnicí zdraví, účinkují širokospektrálně. V ájurvédě, indické nauce o životě, hraje chilli paprička důležitou roli. Kapsaicin v ní obsažený urychluje metabolismus, proto se chilli doporučuje při dietách (dokonce zahání hlad), je skvělým antioxidantem, zlepšuje krevní oběh, podporuje trávení, působí proti diabetu, je antibakteriální, podporuje peristaltiku střev a hubí nebezpečné průjmové bakterie ve střevech. Chilli paprička má zahřívací účinky, proto ji můžete využívat pro obklady, najdeme ji v krémech na masáže nebo třeba v potravinových doplňcích. V kuchyni je vynikající ve spojení s kurkumou, kdy dohromady posilují organismus, účinně bojují proti virům, nachlazení a mnohým dalším neduhům.

 

Použití v kuchyni

Kuchaři po celém světě se dnes bez papriky prakticky neobejdou. Ať už nahlédneme do evropské, asijské, nebo třeba africké kuchyně, ve většině z nich zaručeně papriku najdeme, byť třeba jen ve formě koření. Také u nás je neodmyslitelnou pochoutkou studené i teplé kuchyně, zejména nesmí chybět při letním grilování a přípravě tolik oblíbeného leča. Lahodný kořenicí prášek bývá pálivý z chilli papriček a sladký z kapií. Opomenout ale nesmíme ani mexickou kuchyni, která dala celosvětovou slávu jalapeños, zeleným nebo červeným malým kulatým papričkám pálivé chuti. Ať už sladké, nebo pálivé, papriky jsou zdraví prospěšné, v kuchyni nenahraditelné. Bulharská kuchyně je proslulá svými pomazánkami (ajvar a lutenice), maďarská paprikovým gulášem a španělská praženými papričkami. V Bulharsku se papriky pečou naplněné masem, stejně tak v Řecku, kde tato zelenina obohacuje i tradiční tamní salát. Čerstvé papriky není vhodné skladovat v lednici, chladem totiž ztrácí chuť. Proto je dobré je uchovat třeba na kuchyňské lince nebo u okna, kde proudí vzduch.

 

mceclip1-16