Artyčok kardový "Gobbo Di Nizza"
Kardony jsou méně známé příbuzné artyčoků, které se nejčastěji pěstují pro své tlusté dužnaté stonky (představte si obří přerostlý celer, ale s chutí artyčoku), nikoli pro květní pupeny. Jedná se o křehkou trvalku, která ve vegetativním stavu dorůstá do výšky asi 4 m, přičemž květní stvoly dosahují výšky přes 8 m. Kardony pocházejí ze Středomoří a jsou považovány za specialitu a jsou ceněny v kuchyních celého regionu. Součástí přitažlivosti této zeleniny je její mírná hořkost, která se musí zkrotit několikatýdenním blanšírováním (zbavením slunečního světla) na poli. Toho se nejčastěji dosáhne svázáním rostlin provázkem a obalením stonků igelitem, lepenkou nebo starými pytli na krmivo, ale tato konkrétní odrůda je pojmenována podle staré piemontské metody blanšírování pod zemí. Rostlina se přirozeně snaží růst svisle ke slunci, což dává zduřelým stonkům charakteristické zakřivení a přezdívku gobbo nebo hrbáč. V naší oblasti je pěstujeme jako letničky a s výsevem čekáme až na přelom května a června, protože dřívější výsadby do poloviny léta zabolí. Skutečně majestátní rostlina a nádherný doplněk každé zahrady.
130-150 dní (včetně měsíce blanšírování).
Obsahuje 10 semen
Ve Španělsku se vaří a přidávají do dušených pokrmů a omáček a jsou základem vánočních jídel, ve Francii se používají do gratinovaných pokrmů, v severní Africe jsou běžnou zeleninou používanou do pokrmů z kuskusu a v Itálii se používají k ochucení amari (hořkých bylinných likérů) a syrové jsou tradiční přílohou ke klasické severoitalské česnekovo-ančovičkové omáčce bagna cauda (to je jen několik příkladů použití této oblíbené zeleniny). Zajímavé je, že pestíky květů kardinálů se ve Španělsku a Portugalsku hojně využívají jako hlavní zdroj rostlinného syřidla používaného při výrobě sýrů.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
, nikoli pro květní pupeny. Jedná se o křehkou trvalku, která ve vegetativním stavu dorůstá do výšky asi 4 m, přičemž květní stvoly dosahují výšky přes 8 m. Kardony pocházejí ze Středomoří a jsou považovány za specialitu a jsou ceněny v kuchyních celého regionu. Součástí přitažlivosti této zeleniny je její mírná hořkost, která se musí zkrotit několikatýdenním blanšírováním (zbavením slunečního světla) na poli. Toho se nejčastěji dosáhne svázáním rostlin provázkem a obalením stonků igelitem, lepenkou nebo starými pytli na krmivo, ale tato konkrétní odrůda je pojmenována podle staré piemontské metody blanšírování pod zemí. Rostlina se přirozeně snaží růst svisle ke slunci, což dává zduřelým stonkům charakteristické zakřivení a přezdívku gobbo nebo hrbáč. V naší oblasti je pěstujeme jako letničky a s výsevem čekáme až na přelom května a června, protože dřívější výsadby do poloviny léta zabolí. Skutečně majestátní rostlina a nádherný doplněk každé zahrady. <br />130-150 dní (včetně měsíce blanšírování).</p>
<p> </p>
<p>Obsahuje 10 semen</p>){kind=link}