Jak správně kompostovat? Zvládne to každý

Myšlenka zpracování kuchyňského odpadu touto cestou mi přijde skvělá a následováníhodná. Už jste to zkoušeli? Já se pro domácí kompostování nadchla již dávno. Nakoupila jsem si nádobu, žížaly a založila kompost z domácího rostlinného odpadu. První kroky opravdu nebyly snadné, spousta mušek, žížaly na útěku… Jsem zkrátka spíše rostlinářka než chovatelka. Později jsem dala raději přednost klasickému kompostování před vermikompostováním – a kompostuji doteď.

Vy, kdo máte zahradu, určitě kompostujete také. To víte, není nad domácí zásobárnu živin pro naše záhony. A co s „vyrobeným“ kompostem? Můžete ho přidat do květináčů k pokojovým rostlinám, věnovat ho někomu, kdo nekompostuje, nebo ho prostě vysypat ke stromům v parku či na dvoře vašeho činžáku. Zdravé zeminy není nikdy dost a třídičkám odpadu se uleví od tlejícího rostlinného odpadu z našich domácností. Pojďte to zkusit! Jako životně důležitý bezbolestný přírodní experiment to stojí za to!

Kompostování představuje jeden ze základních ekologických návyků, který si může osvojit naprosto každý a naší planetě, společnosti i domácnosti přináší jasně přidanou hodnotu v podobě kvalitního hnojiva. Jak ukazuje studie z Ústavu fyzikální chemie a chemického inženýrství na Univerzitě A Coruña ve španělské Galicii, kompostování představuje jednoduchý a velice účinný způsob, jak ve velké míře eliminovat domácí odpad. Pokud se jeho uživatelé řídí jednoduchými pravidly, vzniká z každodenních zbytků biologického odpadu efektivní hnojivo, a vrací tak živiny zpět do přirozeného oběhu.

Co do kompostu patří a co ne

Do domácího kompostéru patří veškeré zbytky ovoce a zeleniny, skořápky od vajíček (rozdrcené), uschlé listy květin, pytlíky od čaje (bez sponek samozřejmě) a další rostlinný odpad. Naopak se vyvarujte živočišných zbytků, jako je maso, uzeniny a kosti, snažte se nepřidávat ani zbytky jídel jako například těstoviny, brambory, knedlíky a podobně. Vyvarujte se taktéž slupek od chemicky ošetřeného ovoce, například citrusů či banánů. Do správné zakládky by se neměl dostat ani žádný tuk, olej a další mastné látky. Veškeré zbytky pokrájejte na drobné kousky a jednotlivé vrstvy odpadu prokládejte útržky suchého pokud možno nebarveného papíru určeného k recyklaci.

Správná teplota a doba zrání

Tvar kompostéru není rozhodující, důležité je především teplo, vlhko a vzduch uvnitř. Správnou vlhkost kompostu zjistíte jednoduchým manuálním testem, kdy zbytnělý materiál naberete do dlaně a lehce jej zmáčknete. Pokud se vám na prstech objeví pár kapiček vody, vlhkost je naprosto ideální. Stejně důležitou roli hraje i teplota a doba zrání. Při běžném kompostování se uvádí teplota alespoň 43 °C, čímž se nastartují kompostovací procesy a po několika měsících zrání je kompost připraven k použití. Při správném postupu a dodržení pravidel se nemusíte bát nepříjemného zápachu či mušek poletujících kolem. Domácí kompostárna by měla fungovat naprosto bez jakýchkoli vedlejších nepříjemností.

Kombinujte dusíkaté a uhlíkaté látky

Tajemství kvalitní zakládky je vyvážené kombinování dusíkatých a uhlíkatých látek. Zatímco ty dusíkaté (jako třeba kuchyňský odpad) jsou bohaté na živiny a rozkládají se rychleji, uhlíkaté (listí a dřevo) se rozkládají pomaleji a drží správnou strukturu kompostu. Pokud se vám kompost zdá příliš vlhký, proložte jej vrstvou uhlíkatých látek a naopak.

Jak vybrat správnou nádobu

Možností, jak kompostovat, je opravdu mnoho. Klasikou jsou domácí kompostéry a vermikompostéry (s využitím žížal) často připomínající spíše bytovou dekoraci. Funkční kompostér si taktéž můžete vyrobit svépomocí doma za pár korun, zvolit také můžete jednu z variant kuchyňských kompostovacích nádob. Zajímavou možnost představuje tzv. fermentátor (mikrokompostér), který rozkládá bioodpad za užití bakterií Bokashi. Pokud se na zakládání vlastního domácího kompostu přece jen necítíte, užívejte alespoň kompostovací biodegradabilní sáčky a pytle, které poslouží při převozu organického odpadu do veřejných kompostáren.