Co jsou staré odrůdy a jak je pěstovat
S rozvojem konvenčního zemědělství a obchodu začaly semena ve velkém pěstovat zemědělské firmy a postupně se na výhody pěstování vlastních semen zapomnělo. Staré odrůdy – proč se pustit do jejich pěstování a na co si při pěstování dát pozor?
Dříve bylo naprosto běžné pěstovat rostliny z vlastních semínek. Tím, že je lidé na svém pozemku pěstovali rok co rok, vznikly místní a krajové odrůdy přizpůsobené jedinečným podmínkám. Semena na další rok se uchovávají ze silných rostlin, aby se co nejvíce zvýšila pravděpodobnost přenosu kvalitních genů.
Díky tomu dříve lidé přesně věděli, jaké požadavky a vlastnosti má jejich odrůda a jakou úrodu mohou očekávat. Vynález hybridního osiva F1, které má nejlepší vlastnosti obou rodičů, avšak neumí tyto přednosti přenést svým potomkům, učinil pěstitele závislé na jeho každoročním nákupu. Osivo navíc nemusí být pro různé lokality ideální.
Co je vlastně na starých odrůdách tak pěkného?
Předně jejich chuť. Staré odrůdy nevznikly pro vysoký výnos či estetické přednosti, ale prvotně proto, že lidem chutnaly. Proto bychom si měli být vědomi toho, že mají menší výnosnost. Převládá u nich kvalita nad kvantitou. Díky vzniku přirozeným výběrem, kdy přežije nejsilnější rostlina, můžeme naopak očekávat vyšší odolnost vůči škůdcům, nemocem a nepřízni počasí. Budeme-li staré odrůdy pěstovat, zachováme tím kus kulturního bohatství a jedinečnou část národní i krajové historie. Staré odrůdy přispějí k rozmanitosti, jinak řečeno biodiverzitě, vaší zahrady. Rozmanitost druhů a jejich květů naláká mlsné jazýčky včel a jiných opylovačů a dalších druhů živočichů. Bohatost druhů v zahradě přináší i zdravou půdu.
Jedinečná péče každého zahradníka
Že semínko nevzdejde nebo vlivem počasí rostlinka zanikne, je zkrátka riziko „povolání“ zahradníka. Je důležité dbát na čerstvost semínek – a jakousi „dobu trvanlivosti“. Každé semínko vydrží „nevyužité“ jinak dlouho. Některé semeno potřebuje do země hned další rok, jiné si může počkat až tři léta.
Až semínko do země uložíte, buďte trpěliví a nezapomeňte na dostatek vody, nesmí zaschnout. Pozor – některým odrůdám trvá déle, než vzejdou!
Ve vaší péči však tkví síla. Budete-li se o rostlinky pečlivě a s citem starat, zvýšíte jejich šanci na uchycení se, utužíte jejich zdraví a odolnost vůči nemocem i škůdcům a zajistíte si bohatou úrodu (a zároveň semínka na další rok).
Po vysazení semínek přímo do řádku si budoucí úrodu nezapomeňte označit. Každá rostlina potřebuje jinou péči. Proto byste měli znát potřeby jednotlivých odrůd. Některé rostliny potřebují okopávat, jiné odštipovat nové výhonky, aby se příliš nevysilovaly. Některé vyžadují dostatek světla a tepla, jiným naopak vyhovuje stín.
Všechny rostliny však potřebují dostatek vody. Zalévejte je ráno nebo večer, aby jim skrz kapky vody neublížilo slunce jako skrz lupu, a také podle momentální potřeby. Používejte odstátou vodu venkovní teploty. S vodou je potřeba šetřit. Velice vhodná je na zalévání voda dešťová, proto ji odchytávejte ze střechy do velkých nádrží, sudů nebo alespoň konví.
Sem tam je třeba rostliny ošetřit proti škůdcům a nemocem. Upřednostněte přípravky na přírodní bázi. To, jak zdravá bude vaše zahrada, půda, voda a úroda v ní, na použitém ošetření přímo závisí. Pěstujte si na zahradě rozmanitost druhů, rostlin i živočichů: čím více ježků, ještěrek, brouků a dalších drobných živočichů, tím méně škůdců vaší úrody. Čím více opylovačů, tím více využitých květů. Bránit rostliny před škůdci můžete různými přírodními bariérami a širšími řádky.
Existuje jisté riziko sprášení dvou různých odrůd. Plody jako výsledky takového hříchu pak nemají požadované vlastnosti. Můžou mít jiný tvar, žíhání, barvu a v neposlední řadě i chuť. Je tedy třeba sprášení odrůd předejít dostatečnou vzdáleností rostlin (asi 150 m), přírodními bariérami (stromy, keře), časovými rozestupy (rozdílná doba výsevu a tedy i květu) či vysazením odrůd napříč směru větru.