Vandrbuch II.
Putovní kuchařka projektu Nomadis kuchaře Hugo Hromase, nové posili Herbářového týmu. Knihu jsem dával dohromady tři roky, ale shrnuje zkušenosti nasbíraný za sedmnáct let vaření venku. Jestli chcete vědět, jak to venku funguje doopravdy, bude to pro vás zajímavý a snad i trochu poučný čtení. Trochu jsem se rozepsal, takže kniha je rozdělena do dvou částí. Tato druhá část se věnuje zvěřině a rybám.
Kniha vychází 15.12. Pod stromeček dorazí. Vynikající dárek pro všechny chlapy s herbářovým srdcem, kteří se ale nebojí masa.
Název Vandrbuch jsem zvolil proto, že kniha kromě receptů z různých míst a časů, obsahuje i plky a historky z tý dlouhý cesty, odtamtud až sem.
Kniha je psaná tak, jak obyčejně mluvím – nespisovně.
Kniha obsahuje recepty na zpracování surovin, který běžně v krámě nekoupíš. Kohoutí hřebínky, kůzlečí žaludky nebo krev, jelení plíce atd . Je to proto, že s tímhle materiálem se setkávám a odmítám ho vyhazovat. Jestli se k němu nedostaneš, bude ti k ničemu. Kucí v Rudimově se smáli, že sestavuju recepty, který stojí na nesehnatelných surovinách. Ale ony nejsou nesehnatelný. Tady je toho plno. Jen o to nikdo nestojí i když je to vpodstatě zadarmo. Věřím, že pokud lidem tyhle jídla zachutnají, vrátí se zase na jeviště a tak jako ve Španělsku, Francii nebo Itálii se budou prodávat, vařit a jíst VŠECHNY jedlý partie z poražených nebo ulovených zvířat. Navíc kuchařek s receptama na kuřecí prsa a vepřovou panenku jsou plný regály, tak kam bych se cpal.
V knížce nejsou fotky jídel. Jen starý fotky a ilustrace. Jestli chceš vidět jak ty jídla vypadají, uvař si je. Navazuju tak na tradici písemně předávaných receptů od kamarádů, babiček, maminek, strejdů a tet, psanejch na ubrousky, stránky ze školních sešitů a účtenky z RaJ. Moje nejoblíbenější kuchařky neobsahují fotky jídel a já doufám, že vandrbuch bude jednou z nich. Fotky jídel pro předání receptu nejsou zásadní. Ba naopak. Podle mýho odvádějí pozornost, rozptylujou a lidi místo aby vařili a soustředili se na text, jen fascinovaně pozorují umění fotografovo. Je to jako dívat se na porno, místo aby člověk praktikoval.
I přesto, že kniha obsahuje recepty, někoho by mohlo rozladit, že tam , kde jsem to nepovažoval za nutný, nejsou uvedený váhy, míry a poměry. Nejsme u odvodu. To dáš.
Uvař si to tak dobrý jak umíš a upravuj si poměry podle libosti. Pro ten účel, bude volný místo na okraji stránek, aby sis recepty mohl upravovat.
Měl jsem docela hoňku, jak recepty sestavit. Nakonec jsem to pustil z hlavy. Je to prostě sepsaný tak, jak to postupně vznikalo, a pokud budeš vandrbuchem brouzdat sem a tam, najdeš co je potřeba. Věci budou pořád bezpečně na svým místě.
S ledabylou samozřejmostí předpokládám, že když chceš vařit podle vandrbuchu, máš už něco za sebou, nebo si aspoň umíš poradit Není to učebnice. Jestli neumíš rozdělat oheň a udělat vývar, bude to pro tebe španělská vesnice. Všechno to funguje a ty na to určitě přijdeš. Když ne, tak nejsi dost vytrvalej, nebo jsi prostě blbej a věnuj se radši něčemu jinýmu. Já se taky ty věci nenaučil z knížek, nebo za den. Musíš praktikovat. Je to votrava, dá to zabrat ale tak to funguje.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.