Zajímavosti ze světa zeleniny: dýně

Mojí první dýní byla před 13 lety darovaná oranžová hokkaido. V té době pro mě exotická zelenina ležela půl roku za oknem, než jsem se odvážila z ní uvařit polévku. V receptu stálo, že si mám uchovat semínka na příští rok a dýni si vypěstovat. Polévka nám chutnala, dýně se u nás na statku dnes už pěstují ve velkém a stále nás neomrzely.

Popis

Čeleď Cucurbitaceae, tedy tykvovité, celkově zahrnuje 27 druhů dýní a patří k ní překvapivě i okurky. Dýně je vlastně lidový název pro druhy tykvovitých, které tvoří větší plody s tvrdší dužinou. Ty lze rozdělit na tři hlavní skupiny. Tykev obecná (Cucurbita pepo), v Čechách známá jako turek, je dýně, kterou sklízíme většinou nezralou, dokud je dužina měkká. Patří sem především cukety, patisony, ale i dýně olejná nebo špagetová. Tykev velkoplodá (Cucurbita maxima) je ta, kterou známe pod označením dýně nejčastěji. Sem patří například dýně hokkaido a další velkoplodé. Nejtrvanlivější a chuťově nejbohatší jsou dýně ze skupiny muškátových neboli pižmových (Cucurbita moschata). Ve větším se ještě pěstují tykev fíkolistá a tykev pomíchaná.

Všechny tykvovité rostliny pocházejí z tropické a subtropické Ameriky. Dužina plodů většiny planě rostoucích druhů tykví je extrémně hořká, jejich plody byly v minulosti sbírány pro jedlá semena bohatá na tuky. Jedlých kultivarů však existují desítky, ne-li stovky. Díky skvělé chuti a širokému využití se jedná o gastronomickou a zahradnickou stálici celého světa, dužinu lze totiž upravovat naslano i nasladko.

Tyto jednoleté rostliny keříčkového vzrůstu mají nedělené nebo laločnaté listy a žluté květy trubkovitého tvaru.

Slupku mají hladkou nebo bradavičnatou. Škála barev je závislá na stadiu zrání a samozřejmě na odrůdě. Také tvary plodů dýní jsou rozmanité, od malých kulatých či oválných přes středně veliké podlouhlé až po velmi oblíbenou máslovou dýni ve tvaru hrušky. Tykev tvarem připomínající lahev znáte možná pod názvem kabačka a obří melounovité tvary, které si jen tak ze zahrady v rukou neodnesete, jste také možná viděli, nebo je dokonce už pěstujete. Taková dýně o 30 kg rozhodně nepředstavuje hmot nostní limit, dnešní pěstitelé si nezadají ani se stokilovými mazlíky!

Historie

Již 3 500 př. n. l. staří Egypťané, Řekové, Římané a mnohé asijské národy tehdejší doby pěstovali tykvovité rostliny, avšak dýně jako taková pochází z Ameriky. Vykopávky dokazují přítomnost dýní už před více než 7 500 lety v Mexiku.

Jejich pěstování se rozšířilo zejména po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem, který kromě bavlny a tabáku přivezl z Nového světa právě tykve. Archeologické důkazy naznačují, že dýně a zimní tykev se původně pěstovaly v jihozápadní části dnešních Spojených států, v Mexiku (odtud z oblasti Oaxaca pocházejí jedny z nejstarších domestikovaných dýňových semínek), ve Střední Americe a až na jihu v Peru, Ekvádoru a Kolumbii. Dalo by se říct, že tykve soupeří s kukuřicí o titul jedné z nejstarších známých plodin na západní polokouli.

Domorodí Američané prý dýni nejprve dlouze pekli na otevřeném ohni a poté ji konzumovali a používali jako užitkovou rostlinu: vysušili dýňové proužky a vtlačili je do rohoží. Jedním ze způsobů, jak tykve připravovali kolonisté, byl v podstatě předchůdce dnešního koláče – odřízli horní část dýně a po odstranění semen doplnili vnitřek směsí mléka, koření a medu.

Zajímavosti

Anglický název pumpkin byl odvozen z řeckého slova pepon, což doslovně znamená velký meloun. Francouzský překlad zněl pompon a angličtina jej změnila na pumpion. Americkým kolonistům se pak připisuje změna pumpion na známé pumpkin, což je název, který používá angličtina dodnes. Američané dělí dýně do dvou skupin. Na letní, takzvané dýně summer squash, které se mají sníst mladé, a pumpkins, které lze uskladnit na zimu.

Dýně vždy platila za zeleninu, která se dobře hodí na cesty, protože některé druhy vydrží v optimálních podmínkách i měsíce. Proto prý byla oblíbená mezi námořníky, kteří tak mohli přispět k jejímu rozšíření do Evropy.

Dýně byly ve své době natolik váženou plodinou, že sloužily dokonce jako platidlo třeba při obchodování mezi Benátčany a Maďary.