Vše, co potřebujete vědět o pěstování ředkviček

Ředkvičky jsou poměrně nenáročné, stačí jim lehčí půdy dostatečně zásobené živinami. Brzy po výsevu klíčí a během pár týdnů je můžete začít sklízet. Ředkvička je plodina krátkého dne, tudíž kvalitnější bulvičky vytváří na jaře a na podzim, v létě se zbytečně vyčerpává vyháněním do květu. Z těchto důvodů se orientální kultivary typu mooli vysévají až v létě, aby rostly v době, kdy už je kratší den.

Pěstování

Ředkvičky vyžadují nízké dávky dusíku, proto každý rok prostřídejte místo jejich výsevu. Chcete-li si na nich pochutnat začátkem jara a máte skleník, můžete první ředkvičky vysévat již od poloviny února. Ve vytápěném skleníku je lze sklízet po pár týdnech. Aby ředkvičky byly šťavnaté, musí rychle vyrůst, je tedy potřeba je hodně zalévat. Tím ředkvičky také ochráníte proti nepříjemným dřepčíkům a proti popraskání, k němuž dochází, pokud po delším suchu zaprší. Při kolísající vlhkosti mohou dřevnatět.  

Před výsevem ředkviček postříkejte půdu kopřivovým hnojivem (jíchou), aby se zlepšila její struktura. Ředkvičky se vysévají od dubna rovnou na záhon, velmi řídce a do hloubky cca 1 cm v řádcích 15 cm od sebe. Jakmile vzejdou, je třeba je vyjednotit na vzdálenost 2,5 cm od sebe, tedy vytrhnout slabé rostlinky a ponechat jen ty silné. Větší druhy vysévejte přiměřeně hlouběji a dále od sebe. Ředkvičky by měly mít dostatek vláhy, je-li sucho, zalévejte je alespoň jednou týdně.  

Ředkvičky se často používají spolu s hlávkovým salátem jako předkultury, po jejich sklizení lze ještě zasít celer, zelí, kadeřávek, endivii či hrách, eventuálně mrkev, pórek nebo čekanku. Ředkvičkám nevadí sousedství fazole, jahodníku, řeřichy, mrkve, salátu, černého kořene a rajčete. Vyhněte se však blízkosti okurek a cuket.  

Ředkvičky potřebují hodně slunce a rovnoměrnou vláhu. Vzhledem k tomu, že ředkve i ředkvičky vyžadují půdu bohatou na humus, ale nikoliv čerstvě pohnojenou, hodí se k výsadbě na takto vyživeném záhoně až druhým rokem. Ředkvičky se spolu se salátem osvědčily také jako tzv. trasovací zelenina, kdy je vysadíte na záhon společně s pomalu rostoucí zeleninou a první lístky ředkviček či salátu vám označí zaseté řádky. Semena lze skladovat až 5 let.

Sklizeň

Malé ředkvičky ze skleníku lze sklízet už za dva až tři týdny, volně vyseté za tři až čtyři týdny, větší typy za osm až deset týdnů. Necháte-li je v půdě déle, než je nutno, začnou dřevnatět. U větších druhů dřevnatění nehrozí. Listy sklizených ředkviček ukruťte.  

Bez listů a zabalené ve fólii, v navlhčené utěrce či sáčku vydrží ředkvičky v lednici několik dní. Můžete je také ponořit do studené vody a uložit do lednice.

Škůdci

Ředkvičky mohou napadat dřepčíci (malí černí nebo kovově modří broučci, kteří za výrazného sucha napadají zejména klíčící rostlinky) a slimáci (škodí zejména v noci nebo po dešti, když při okopávání najdete vajíčka, zničte je, slimáky sbírejte ručně). Proti dřepčíkům se osvědčil vratičový odvar, slimákům nevoní repelent ze semen borovice. Rostliny napadené květilkou zelnou poznáte tak, že jsou slabé, vadnou a v bulvách jsou chodbičky. Proti květilkám neexistuje žádný vhodný prostředek, ale protože kladou vajíčka do půdy, lze rostliny ochránit zakrytím netkanou textilií. V přehuštěných výsevech může uškodit i houbovitá choroba krčků semenáčků a také plísně, výsev proto zakládejte řídký, rostlinky vyjednoťte a udržujte vhodnou vlhkost půdy.

Zdravotní přínos  

Ředkvička obsahuje mnoho cenných látek – bílkovin, sacharidů a také vlákniny. Najdeme v ní vitamin C, beta karoten, kyselinu listovou, vitamin K a vitaminy skupiny B. Z minerálních látek je to zejména vápník, fosfor, zinek, síra, železo a draslík. Kyselina listová podporuje správnou krvetvorbu, vápník pevnost kostí a chrupavek, draslík má příznivý vliv na srdeční sval. Ředkvičky také dokážou působit proti vzniku kamenů ve žlučových a močových cestách.  

Pro velký obsah vody a nízkou kalorickou hodnotu jsou ideální při hubnutí. Rostlina si na obranu před plísněmi a bakteriemi vytvořila sirné silice, které mají lehce antibiotický účinek a pozitivně ovlivňují peristaltiku střev čili trávení. Obsažený glukosinolát má při menší spotřebě antimikrobiální i protinádorové účinky, pokud bychom však denně konzumovali větší množství ředkviček, mohlo by dojít k narušení metabolismu jódu, a tím i funkce štítné žlázy v našem těle.

Použití v kuchyni 

Letní ředkvičky mají křupavou, a příjemně pálivou dužinu a tenkou slupku. Rychle vadnou, je tedy dobré je skladovat v lednici a nenechat je vyschnout. Ředkvičky lze konzumovat v podstatě celé – nejen bulvičky (čerstvé či tepelně upravené), ale i listy (pochoutka jako salát nebo pesto). Většinou se konzumují za syrova, ideálně doplňují nejrůznější saláty či pomazánky. Pokud máte velkou úrodu, můžete je podusit jako přílohu k masu či použít do polévek a nejrůznějších směsí z dušené zeleniny. Velmi dobré jsou také jako součást vajíčkové omelety. Hodí se i k zakousnutí k pivu. Zimní ředkve mají silnější slupku a tužší dužinu, přidávají se třeba do polévek, lze je samozřejmě jíst i čerstvé. Orientální ředkve, jako například odrůda typu Daikon, která může mít kořen dlouhý až 35 cm, se používají stejně jako zimní ředkve. Nadúrodu ředkviček zpracujte do pickles – kvašením se prohloubí jejich zdravotní účinky a prodlouží se jejich trvanlivost.