Objevujte zajímavosti ze světa zeleniny: paprika

Paprika mě provází krásnými vzpomínkami na dětství, kdy jsme s celou rodinou v Bulharsku vařívali skvělé lečo z místních proslulých a neodolatelných plodů. Papriky mi připomínají i cesty po Španělsku, kde se pražené papričky podávají jako vynikající předkrm, a také plantáž s papričkami Bolla, kterou jsem pro vás natočila do šesté řady Herbáře. Z Maďarska jsem si přivezla vynikající mleté koření, ale samozřejmě mi to nedalo a dovezla jsem si i pár semínek. S napětím jsem pak sledovala, zda se jižanským paprikám bude dařit i u nás. A u paprik musím zmínit i svou skvělou tchyni, která má vždycky v záloze pár sazenic klasických kapií, když mi moje rostlinky požerou slimáci.

Popis

Paprika setá představuje druh rodu Capsicum, do kterého patří mnoho různých odrůd jak sladkých, tak pálivých paprik. Tato lahodná zelenina pochází z Ameriky, kde roste dodnes planě od Argentiny po jihozápad USA. Rostlina, kterou u nás pěstujeme jako jednoletou, tvoří vyšší keřík, který může dorůstat podle odrůdy a podmínek rozličné výšky od několika desítek centimetrů až po několik metrů. Podobně jako rajče umí i paprika tvořit postranní výhony, pokud je nevyštipujeme, mohou putovat po skleníku či záhonu. Paprika vyniká obrovskou rozmanitostí velikostí, tvarů, barev a chutí plodů. Využíváme je jak čerstvé, tak sušené, rozemleté na koření. Než rostlina vydá plody, ukáže světu bílý květ hned vedle hladkých zašpičatělých listů. Plody paprik obsahují ve většině případů kapsaicin, látku, která působí silné pálení v puse, následně může způsobit i potíže v žaludku. Množství kapsaicinu v paprikách je velmi různorodé a závisí na genetické výbavě a odrůdě. Paprikou bez pálivé látky je kapie, tedy sladká paprika. Chilli paprička naopak obsahuje velké množství této látky, toho mnoho národů využívá nejen k vaření, ale i v léčitelství.

Historie

Domovinou papriky je Střední a Jižní Amerika, kde ji od nepaměti domorodí obyvatelé používali jako přísadu do jídel, často v podobě rozemletého prášku jako koření. Prapůvodně nejspíš pálily všechny papriky. Indiáni domestikovali prastaré odrůdy již 7 000 let př. n. l. Do Evropy se mohla paprika dostat dvěma cestami, dodnes však není zcela jasné, jak to skutečně bylo. Zmatení pramení z informací, které můžeme najít v dobových spisech. Víme totiž, že se na území Uher a jižní Moravy pěstovala paprika již v roce 1587 poměrně běžně, stejně tak v Bulharsku. Kryštof Kolumbus však dorazil z objevné cesty amerického kontinentu až na sklonku 15. století, a tak by k usazení rostliny na zdejších polích muselo stačit necelé jedno století. Druhou možností je, že se rostlina rozšířila do Evropy přes Hedvábnou stezku, která vedla z Indie přes arabské přístavy na pobřeží Středozemního moře do evropského vnitrozemí. Této hypotéze odpovídají nálezy, které dokazují, že rostlina rostla v Indii planě. Paprice se také říkávalo španělský, turecký nebo uherský pepř, neboť se z těchto zemí rozšířila do střední Evropy. I na americkém kontinentu se paprika rozšířila do všech koutů až v posledních několika staletích.

Zajímavosti

Aztécké děti musely za trest vdechovat kouř z paprikového prášku pražícího se na ohni.  

Název Capsicum vytvořil v roce 1700 francouzský botanik Joseph Pitton de Tournefort. Inspiroval buď latinským slovem capsa (krabice), protože je paprika dutá, nebo řeckým kapto (kousat) na základě pálivého účinku pepře na lidský jazyk. Od slova pepř a jeho účinků se odvíjí i naše pojmenování paprika. Původně jí jazykozpytci přisoudili názvy pepřika a peprnec, ujala se však pouze slovenská podoba slova paprika. 

Paprika je nejprodávanější koření světa.