Nebát se a sít

Každá rostlina byla jednou semínkem. V přírodě můžeme najít semena mikroskopická i ohromných rozměrů, o hmotnosti až několika kilogramů. Semena, se kterými se setkáváme při zahrádkaření, mívají velikost od čtvrtiny milimetru přes několik milimetrů až po centimetry. Zacházíme s nimi podle toho, jak jsou velká a zda je potřeba je předpěstovat. 

Předpěstování rostlin

Pro semínka rostlin, které potřebují předpěstovat, si v předjaří připravíme doma vše potřebné: mělkou plastovou nádobu, substrát a kropítko s vodou. Nádobu vysypeme několika centimetry zahradnického substrátu, který pokropíme vodou z rozprašovače. Substrát můžeme pořídit v zahradnictví nebo lze použít čerstvou jemnou půdu z krtinců smíchanou s trochou písku. Na vlhký substrát vysejeme semínka, která posypeme lehkou vrstvou substrátu, a vše lehce zatlačíme pod povrch. Pokud jsou semínka drobná, na substrát je jakoby „pocukrujeme“. Pokud se dají vzít mezi prsty, můžeme je vysít pravidelně asi centimetr od sebe. Větší semena melounů, dýní a cuket můžeme vysévat jednotlivě do malých nádobek. Nádoby položíme na okenní parapet, aby měla semínka přísun světla, a každý den je rosíme. Aby se semena probudila, musí být substrát neustále vlhký, ale ne příliš mokrý.

Po několika dnech až týdnech se začnou semínka probouzet a růst. Ve chvíli, kdy mají rostliny první děložní lístky a také první pravé lístky (ty už mají tvar specifický pro danou rostlinu), můžeme rostlinky přesadit do větších nádob. Tomu říkáme pikýrování. Je to činnost vyžadující velkou pečlivost. Substrát s předpěstovanými rostlinnými drobečky zavlažíme. Napité rostliny mají sílu, lépe se s nimi pracuje, také tak dobře snášejí stres při manipulaci. Připravíme si větší nádoby, například kelímky od jogurtů. Uděláme ve dnu dírku, naplníme je substrátem a doprostřed vyhloubíme prstem větší jamku. Substrát s předpěstovanými rostlinami opatrně vyklopíme a rostliny od sebe prsty odrhneme. Snažíme se oddělit každou zvlášť. Rostlinku umístíme do důlku až po první lístky, přihrneme substrátem a vše dobře upěchujeme. A tak to uděláme s každou rostlinkou. Nyní mají rostliny své vlastní garsonky a mohou dospět. Staráme se o ně, umístíme je na tác (aby přebytečná vlhkost nezničila okenní parapet), dopřejeme jim světlo a vodu. A pak už jen čekáme na dobu, kdy je budeme moci přesadit na záhon či do skleníku.

Vysévání do řádku a sponu

Semena rostlin, které předpěstovat nepotřebují, vyséváme rovnou na záhon či do skleníku. Záhon zryjeme a urovnáme hráběmi. Podle nároků rostlin a podmínek záhonu si uděláme plán, co kam budeme vysévat a sázet. Praktické je nakreslit si ho na papír a popsat jednotlivými druhy rostlin.

Pro výsev kořenové zeleniny, cibule a česneku si připravíme jednoduché řádky. Aby byly rovné, můžeme použít dvě dřívka, mezi která natáhneme provázek. Ten naznačí dokonale rovný řádek. Ne, že bychom snad chtěli být zahradníci puntičkáři, kteří nesnesou vlnitý záhon, ale rovný řádek nám později pomůže poznat, kde roste zelenina a kde už bují plevel, který potřebuje vytrhat. Semínka sejeme do hloubky podle jejich velikosti. Velká semena potřebují do země hlouběji než ta drobná. Nejdrobnější semínka přikrýváme pouze nepatrnou vrstvou zeminy a ze začátku je zavlažujeme kropítkem. Když rostliny povyrostou, potřebují nejen vyplít okolní půdu, ale i vyjednotit. To znamená, že jim v řádku poskytneme prostor k růstu. Ponecháme pouze rostliny silné, ty slabé vytrháme (a vyhodíme na kompost). 

Ostatní zeleninu (košťáloviny, saláty, fazole, melouny, tykve i okurky) vyséváme do takzvaného sponu. Spon tvoří vzdálenost mezi rostlinami z jedné i druhé strany. Jedná se o rostliny, jež se potřebují roztahovat do všech stran, zatímco v řádku rostou rostliny, které jsou na prostor skromnější. Sazeničky, které jsme předpěstovali doma, zpravidla vysazujeme do sponu.

Vysazování rostlin

Na záhon se přesazují předpěstované sazeničky rostlin až v druhé polovině května, do skleníku je to možné dříve. Tento termín je dobré dodržet, i když se zdá, že hrozba mrazů již pominula. Před přesazením na záhon sazeničky dobře zavlažíme. Sázíme je do sponu tak, jak daná rostlina potřebuje. Pokud přesazujeme rostliny do květináčů na balkon, postupujeme stejně.

Některé rostliny vyžadují půdu hnojenou tentýž rok, jiné hnojenou minulý rok. Například kořenová zelenina a česnek nesnesou půdu čerstvě hnojenou, zatímco rajčata a tykvovitá zelenina hnojení milují!

Podpora, opora a závětří

Některé rostliny potřebují růst s oporou nebo se pnout přímo po ní. Rajčatům a paprikám připevněním k tyčce usnadníme život. Popínavé fazolky porostou po provázku nataženém od země až ke střeše garáže, po plotě nebo zahradní pergole. Na velkém záhonu můžeme uprostřed postavit fazolím bytelnou opěrnou konstrukci, která tak vytvoří pohyblivý stín pro ostatní rostliny. Hrášek neroste příliš do výšky, tvoří spíše hustější porost. Pro pnutí postačí jeho výhonům provázek natažený vodorovně asi 20 cm nad zemí. Sklizeň okurek nakládaček usnadníme tím, že plody necháme pnout po provázcích do výšky, proti větru je ochráníme vysazením k plotu nebo v rohu zahrady. Při sběru se tolik nenadřeme, a navíc budou okurky krásně čisté. 

Péče o rostliny

Konkrétní požadavky se dozvíme u každého druhu zeleniny. Obecně je však dobré udržovat půdu, ve které rostliny rostou, v dobré kondici. Rostliny zalévejte a odstraňujte zvadlé listy.

Mulčování

V přírodě málokde přirozeně najdeme holou půdu, tedy nezakrytou vegetací. Na zahrádce však máme půdu v záhoncích odkrytou, ponechanou napospas přírodním vlivům. Nejen ve velkých vedrech je dobré rostliny mulčovat, tedy přikrýt půdu okolo nich slámou nebo posekanou trávou. Podle potřeby vrstvíme na 5–10 cm. Mulč chrání půdu proti vysychání a větru, který odnáší povrchové částice. Nespornou výhodou je, že mulč chrání rostliny před plevelem a pomalým rozkládáním obohacuje půdu o živiny. Plody jahodníku leží na mulči jako na peřince, zůstávají zdravé a čisté. Kromě přírodních materiálů můžeme mulčovat také netkanou textilií, pod kterou se půda prohřívá. Použití textilie tak má smysl hlavně zjara při urychlení sezony.

Okopávání

Zeminu kolem zeleniny je třeba lehce okopávat. Tím narušíme povrch půdy, na kterém může být po vydatných deštích nepropustný škraloup, a špatně tak vstřebává vodu. Okopáním půdu zároveň prokypříme a dostaneme do ní a ke kořenům rostlin tolik potřebný vzduch. Na pomoc si vezmeme malou motyčku či kypřič. Půdu nekypříme příliš hluboko.

Pletí a jak se vyrovnat s plevelem

Při okopávání zároveň vytrháváme plevel, který okolo rostlin na holé půdě přirozeně roste. Plevel pro rostliny představuje konkurenci. Bije se s nimi nejen o životní prostor, ale i o vodu a živiny. Snažíme se vytrhávat plevel mladý a s celými kořínky, abychom práci nemuseli neustále opakovat. 

Pokud se nám nedaří plevele snadno zbavit, snažíme se s ním žít. Přece jen se jedná o rostlinku, které se u nás na zahradě daří, ale jíž jsme přízviskem plevel trochu vzali její důstojnost. Tyto rostliny mohou obohatit rozmanitost naší zahrady, a pokud se s nimi blíže seznámíme, objevíme jejich přínos. Květy některých plevelů lákají opylovače a mohou půdu chránit před erozí. Pokud je vytrhneme před vykvetením, poslouží jako mulč, když je zaryjeme do půdy, obohatí ji o živiny. Nesmí to ale být plevele, které se šíří kořeny a oddenky, třeba pýr, svlačec nebo bršlice. Některé druhy plevelů navíc dokážou zpestřit náš jídelníček. Mladé listy pampelišky použijeme místo salátu, listy bršlice kozí nohy přidáme do ranního ovocného nápoje, jícha z kopřivy vyživí rostliny a čaj z ní připravený očistí naše tělo. Pokud nám z různých důvodů plevel vadí, vyzkoušejme půdu mulčovat, často kypřit a plevel vytrhávat, jen co se objeví. Rozhodně se s plevelem nesnažíme vypořádat nějakým důmyslným herbicidem (jedem, který hubí určité druhy rostlin).

Jíchy neboli zákvasy

Jíchu, tedy přírodní koktejl výživy i ochrany před škůdci, snadno připravíme z rostlin, které najdeme na mezi nebo ve vzdáleném koutu zahrady. Posílená a zdravá zelenina je zároveň méně náchylná k nemocem a napadení škůdci. K hnojení používáme jíchy z rostlin, které obsahují vysoké množství dusíku, fosforu a draslíku, díky kterým zelenina roste. Můžeme použít kopřivu, kostival, měsíček a další byliny.

Do kbelíku (plastového nebo dřevěného, kov není vhodným materiálem) nakrájíme zelené části rostlin a vše zalijeme dešťovou vodou. Necháme několik dnů až týdnů odstát. Dobré je obsah kbelíku přikrýt jemnou prodyšnou gázou nebo alespoň pletivem, díky kterému se v něm neutopí drobní živočichové. Obsah kbelíku začne kvasit. Proces není příliš estetický ani vábně nevoní. Počkejte však, až po zkvašení jíchu slijete, naředíte ji vodou v poměru 1 : 10 (1 díl jíchy, 10 dílů vody) a svou zahradu jí zavlažíte. Když budete dobře poslouchat, možná uslyšíte, jak zelenina šeptá: děkuju! 

Základy semenaření

Pokud pěstujeme staré odrůdy zeleniny, můžeme z nich uchovávat semena do dalších let. Ze všech jedinců vybereme toho nejlepšího (taková rostlina je zdravá, silná a odolná, její plody jsou správně vyvinuté) a jeho plody necháme dokonale dozrát. Semínka sbíráme za teplého a suchého počasí. Vyjmeme je z plodu, necháme uschnout a uložíme v papírovém sáčku do temna a sucha. Sáček nezapomeneme popsat. Můžeme připsat i příběh: kde semínka rostla a jak se jim dařilo. Semínka si můžeme s dalšími nadšenými zahradníky vyměňovat a obohatit tak svou zahradu o zajímavé odrůdy. 

Láska k zahradě 

I když se vám na počátku může zdát, že zahradničení je věda, nechte všechny pochyby stranou a vrhněte se do víru krásně zeleného blouznění, které chce svůj čas a i prvotní nezdary. Protože jen zkušenosti z nás dělají osobité zahradníky, i když třeba jen balkonových rajčat. Vy znalejší věřte, že jsem vám chtěla ukázat, jak druhově zajímavé a bohaté můžou být vaše záhony a že dědictví semínek našich předků má svou sílu i po staletích. 

Každý zahradník je jiný a každá sezona překvapí. Tu semínka vzejdou, jinde se jim nedaří. Je moc sucho, příliš slimáků nebo plísně bramborové. Jednou se urodí více rajčat, jindy zase zelí. Všechno se počítá a máme to štěstí, že se můžeme zase příští rok pokoušet o možné i nemožné. 

Každý den se na své zahradě nebo třeba jen u parapetu za oknem zastavte, rozhlédněte se a uvědomte si, co všechno už jste na tom svém „políčku“ zvládli. Podle současných výzkumů rostliny vnímají naše emoce. Buďte k nim a hlavně k sobě shovívaví a uvidíte, že vás případné nezdary neodradí od nových pokusů. Celá zahrada nikdy nezahyne a z těch různě barevných a tvarovaných „úspěchů“ pak uvaříte něco dobrého pro rodinu nebo přátele. Tak vzhůru na průzkum do světa mých oblíbených druhů a odrůd zeleniny, které prověřila zahrada a má láska k ní.