Krása ptačího zpěvu
Povykování a cvrlikání ptáků patří k jaru stejně tak jako dlouhé dny a vůně rozkvetlých keřů. Ať už se nacházíme ve městě, nebo na vsi, ptačí zpěv nás provází celým dnem.
A ačkoliv jej často ani nevnímáme, neustále nás přibližuje k volné přírodě. Ptáci se zkrátka sžili s našimi současnými životy, adaptovali se na městské prostředí, a dokonce často využívají naší přítomnosti ke zvelebení vlastních životů. Abychom se lépe zorientovali, jaký že to ptáček nám zrovna zpívá pod okny, rozhodli jsme se s ornitologem Jakubem Hlaváčkem naučit rozpoznat ty nejklasičtější druhy, které v našem prostředí dennodenně potkáváme.
Kos černý
Kos černý patří díky své přizpůsobivosti k životu v bezprostřední blízkosti člověka mezi nejznámější běžně viděné ptactvo. Samce poznáte podle charakteristického černého peří a žlutého zobáku, samička je naopak hnědavá s bílou skvrnitou náprsenkou. Velmi zajímavé je, že mláďata kosa opouští svá hnízda ještě předtím, než se naučí létat. „Je to ochrana před predátory. Pokud tedy v jarních měsících narazíme na nelétající mládě kosa, je chybou ho odnášet do záchranné stanice. Nejlepší je nechat ho být, případně odnést (třeba z rušné silnice) někam do keře. Rodiče o něm ví a krmí ho mimo hnízdo,“ dodává Jakub. Před blízkým seznámením se s člověkem žil kos černý především v přízemních patrech lesů, a tak ve městech či na vesnicích vyhledává podobné prostředí – v sadech, na vinicích, v parcích nebo na hřbitovech. Vábení probíhá hlasitým „dukdukduk“ nebo „srííí“, před nebezpečím pak hlučně varuje hlasitým „tikstikstikstiks“. Samec kosa začíná zpívat na vyvýšených místech obvykle za ranního a večerního soumraku.
Budníček menší
Budníček menší je drobný, svrchu hnědozelený a zespoda žlutobílý ptáček pocházející z čeledi budníčkovitých. Ačkoliv dorůstá sotva 10–12 cm, pojídá i větší hmyz jako pavouky, larvy a vajíčka, na podzim nepohrdne ani nejrůznějšími bobulovými plody. Hnízda si staví jen 10–40 cm nad zemí, kde se v hustém porostu ukrývá před nepřáteli a nepřízní počasí. „Jeho hnízdo je kulovitá spleť z dlouhých travních listů a připomíná boudičku. Odtud pochází jeho jméno,“ dodává Jakub. Typický švitořivý zpěv budníčka můžete slyšet při procházce listnatými či smíšenými lesy, mnohdy na něj ale narazíte taktéž na zahradě či v městských parcích.
Drozd zpěvný
Hnědě kropenatý drozd zpěvný pochází z čeledi drozdovitých. Je to středně velký ptáček vážící 40–95 g. Poznáme ho nejen podle typických flíčků ve tvaru obráceného srdíčka, ale také podle specifického rychlého a často trhavého letu. Živí se především žížalami, hmyzem a měkkýši, které si nosí na jedno místo ke svému oblíbenému kameni – o něj rozbíjí ulity. Jeho nenápadný, ovšem ostrý zpěv, opakující se 2x nebo 3x v té samé sloce, můžeme zaslechnout především v Jeseníkách, na Šumavě a v Krkonoších, kde se drozd vyskytuje nejvíce. Ovšem najdete ho i v nižších polohách na okrajích lesů všech typů a stejně tak i v městských parcích, zahradách a na hřbitovech.
Pěnkava obecná
Pěnkavu obecnou dobře známe nejen díky jejímu výskytu v blízkosti našich domovů, ale především kvůli jejímu neopomenutelnému zbarvení. Samička je sice relativně nevýrazná, zato sameček hýří všemi barvami, a to především v období námluv. Pěnkavy se živí hlavně semeny, ale často nepohrdnou ani hmyzem, především jedná-li se o krmení mláďat. Díky svému malému vzrůstu se denně potýkají s nejrůznějšími predátory, jako jsou jestřábovití dravci, sovy a kočky. Proto si svá úhledná mechová a lišejníková hnízda staví v hustých keřích nebo v korunách stromů. Pěnkavu najdete na okrajích lesů, ale stejně tak i v parcích a na zahrádkách.
Sýkora koňadra
Známý ptáček všech zahrad, sýkora koňadra, je největší a nejrozšířenější ze všech evropských druhů sýkor. Původně hnízdila v dutinách stromů listnatých lesů, nicméně velmi rychle se naučila využívat blízkosti lidí ve svůj prospěch. „Kvůli úbytku hnízdních příležitostí stále častěji využívá různé městské dutiny jako například poštovní schránky, lampy, sloupky u plotů a podobně,“ poznamenává Jakub. Její vrkavý zpěv tak uslyšíte téměř kdekoliv v městském i venkovském prostředí. V létě se koňadra živí hmyzem, přes zimu ale potřebuje nejlépe semena s vysokým obsahem tuku, proto ji nejčastěji potkáte na zasněžených plných krmítkách. Po potravě prahne natolik, že je často dokonce ochotna přiletět si pro ni i na lidskou ruku.
Pěnice černohlavá
Drobného ptáčka pod příznačným názvem pěnice černohlavá poznáte jak jinak než podle výrazné čepičky sahající k hornímu okraji oka. Samci se pyšní čepičkou černou, samice rezavohnědou a mláďata mají stejnou jako jejich matka. Zajímavá je proměna jejího migračního chování: „V posledních desetiletích místo tradičních zimovišť na jihu (sever Afriky a středomoří) létá zimovat na západ od nás – na Britské ostrovy,“ doplňuje Jakub. Živí se především hmyzem a plody bobulí, ovšem v zimních měsících stejně jako sýkora nepohrdne širokou nabídkou semen z krmítek. Pěnice je typickým lesním ptákem, nicméně obývá i zarostlé parky a zahrady. Její hnízdo je velice vetchá a nedbalá stavba ze suchých stébel, často v maliní a podobném roští.