Jednoduchý návod na pěstování cuket

Cukety jsou na rozdíl od dýní ideální pro menší zahrady, protože rostou kompaktně a nemají výhony. Díky velké plodnosti stačí pro jednu domácnost jedna nebo dvě rostliny. Chcete-li vysazovat větší množství cuket, sázejte je do sponu 100 x 100 cm. Existují cukety keříkové i pnoucí, např. odrůda Shooting Star, ty lze nechat plazit vzhůru po konstrukci.

Pěstování 

Půda pro zdárný růst cuket by měla být propustná, výživná a humózní. Cukety se stejně jako dýně dají pěstovat přímo na hromadě kompostu, potřebují však slunné stanoviště. Dorůstají výšky asi 30–70 cm. Zásadní je hnojení a zalévání. Pokud ale před vysetím půdu vyživíte kompostem nebo hnojem a dostatečně prší, nemusíte se o cukety takřka vůbec starat. Správnou dobou pro výsev semen je březen. Semena před výsevem nechte hodinu máčet (není to však nutné), pak je vysejte do květináčků či truhlíků na okenním parapetu. Ven na záhon vysaďte sazeničky v půlce května nebo v době, kdy už nehrozí přízemní mrazíky. Vysévat semena cuket lze také rovnou na záhon, ale nejdříve začátkem května, aby rostlinky neponičil mráz. 

Vhodnými sousedy pro cukety jsou bazalka, fazol, hrách, heřmánek, cibule, nevhodné jsou okurky. Jako předkulturu, která vyhnojí půdu, lze použít luskoviny, jako následnou kulturu hořčici. 

V horkém počasí cukety zalévejte důkladně, ale ne každý den. Dostatečná zálivka podporuje chuť plodů, při nedostatku vody jsou cukety hořké. Mulčování není potřeba. Nemáte-li dostatek prostoru pro pěstování cuket, obtáčejte stonky kolem tyček nebo laťkové mříže. Jakmile cukety začnou oporu přerůstat, zaštipujte vrcholové výhonky. Cukety potřebují hodně místa, které se dá alespoň částečně ušetřit tím, že je vysázíte na společný záhon se saláty či špenátem. Až tuto rychlou zeleninu sklidíte, budou se moci cukety na uvolněném prostoru ještě rozrůst.  

Jednotlivé kultivary se mohou vzájemně křížit, nesázejte je tedy blízko sebe ve stejnou dobu, pravděpodobně by vám vyrostl jenom jeden druh cukety. Pozor také na příliš těsné sousedství s dýněmi a patizony, cukety by se s nimi mohly sprášit, jsou to rostliny velmi blízce příbuzné. Semena si při dobrých skladovacích podmínkách (sucho, chladno a tma) udržují klíčivost 6–8 let.

Sklizeň 

Cuketa je zelenina s velkou úrodou. Nenechte plody přerůst, příliš velké už nemají dobrou chuť. Ideální je sklízet plody cca 30 cm dlouhé. Můžete je sklízet téměř denně, odřezávejte je nožem, aby se neporanil hlavní stonek. Vždycky ponechte trochu delší stopku, plody tak déle vydrží v dobré kondici. Mladé cuketky určitě neloupejte. Byla by škoda připravit se o cenné látky obsažené v jemné slupce. Starší plody už loupejte, slupka bývá tuhá a špatně stravitelná. Jedna rostlina vyprodukuje zhruba 3–4 kg cuket. Sklízíte-li je průběžně, rostlina nasazuje další a další květy, z nichž vyrůstají nové plody. Mimochodem i samičí květy jsou jedlé a také moc dobré. Jen je z nich potřeba před tepelnou úpravou odstranit hořký pestík. Mladé cukety vydrží v ledničce zhruba týden, dozrálé, jsou-li uložené na chladném, suchém místě, i déle. Skladovat je lze také zavěšené v síti. Zkonzumujte je však do konce prosince. Později již nejsou kvalitní ani při nejlepším skladování.

Škůdci  

Cukety netrpí mnoha chorobami. Mohou jim uškodit slimáci a plísně. Koncem léta jsou rostliny skoro vždy napadeny padlím, které jim může, ale nemusí výrazně škodit. Existují odrůdy, které jsou proti padlí rezistentní. Napadené listy po ukončení sklizně spalte.  

Jako prevenci padlí použijte postřik vytvořený z nálevu z řebříčku, napadeným rostlinám pomůže také postřik z roztoku kuchyňské sody. Proti houbovým a bakteriálním chorobám lze preventivně použít výluh z přesličky. Slimáky a hlemýždě odpudí mulč z borového jehličí.

Zdravotní přínos  

Cuketa je ideální ke konzumaci při hubnutí. Obsahuje 91 % vody, zároveň je bohatá na vlákninu, která podporuje správnou činnost střev. Nejcennější je obsah karotenu (v podobné výši jako u papriky) a minerálů, např. draslíku, který pomáhá při odvodnění. Cukety díky vysokému obsahu vitaminu C podporují naši imunitu. Nejen těhotné ženy ocení vysoký obsah kyseliny listové, která patří v těhotenství mezi velmi důležité součásti stravy, protože zajišťuje správný vývoj mozku a nervové soustavy plodu. Mangan a vitamin C působí blahodárně na srdce, hořčík snižuje riziko infarktu a mrtvice a ve spojení s draslíkem pomáhá snižovat krevní tlak. Cuketa je také zdrojem vitaminu A i železa.  

Díky svým pročišťujícím účinkům je vhodná při cukrovce, dně, revmatismu a při problémech s ledvinami. Nejvíce vitaminů a živin obsahuje mladá cuketa, kterou i se slupkou nakrájejte na tenká kolečka a poduste v pánvi na malém množství oleje. Vitamin A totiž potřebuje ke svému rozpouštění tuky (to samé platí pro mrkev). Ochutíte-li cuketu čerstvými bylinkami (oreganem, estragonem, meduňkou či rozmarýnem), podpoříte tím svou střevní mikroflóru.

Použití v kuchyni 

Cuketa je snad nejvšestrannější zelenina. Lze ji konzumovat za syrova, dusit, péct, marinovat, zapékat, plnit, dokonce se z ní dají i péct moučníky či míchat limonády. Je kaloricky chudá a má nevýraznou chuť, což z ní činí ideální ingredienci mnoha pokrmů.  

Nejchutnější jsou mladé cukety, které ještě nemají vyvinutá semínka, jsou velmi křehké a lze je konzumovat syrové jako okurky. Čím menší plod, tím jemnější chuť. Nakrájejte je na plátky či kolečka a přidejte do salátů, do teplých pokrmů je přidávejte až těsně před koncem vaření, aby si tuto křupavost zachovaly a nerozpadly se. Cuketa dobře přijímá nejrůznější přísady a koření, například česnek či jiné výrazné ingredience. Lze z ní připravit obdobu bramboráku, smažit ji jako řízek v trojobalu, grilovat, poslouží jako základ cuketové polévky. V Itálii jsou velmi populární cuketové květy smažené v těstíčku, ve Francii je cuketa nezbytným základem zeleninového pokrmu ratatouille.