Co je dobré vědět pro úspěšné pěstování hrášku
Hrách setý má tzv. hypogeické klíčení (dělohy zůstávají pod zemí), je tedy třeba jej vysévat dost hluboko. Vyžaduje neutrální střední a lehčí půdu, kterou je třeba dobře připravit. Optimální je hluboká propustná půda, která se rychle zahřeje a dobře drží vodu. Hrách má však poměrně nízké nároky na teplotu, klíčí již při 1 °C a roste od 4 °C. Co dále je specifické pro pěstování hrášku?
Pěstování
Kulatosemenný hrách snáší chlad lépe než dřeňový, zasejte jej tedy už od poloviny března, dřeňový až od poloviny dubna. Zrno nechte předem přes noc nabobtnat. To je sice nejlepší způsob, většinou ho ale neaplikuji, pokaždé na to zapomenu… Hrášek mi ale zatím vyklíčil i tak. Jednotlivé hrášky vysazujte v rozestupu 3–5 cm od sebe, asi 5–8 cm hluboko. Ideální je vysévat semena ve dvojitých řádcích po obou stranách opory (řádky v rozestupu 12–15 cm od sebe). Jako opora může sloužit pletivo nebo tyče s nataženými provázky mezi nimi. Oporu umístěte ve směru větru tak, aby při prudším poryvu nebyla rostlina od opory odtržena. Některým zahradníkům se osvědčuje přihrnutí zeminy k rostlinkám zhruba do výšky dlaně, protože tímto opatřením je možno zvýšit výnosy. Pro podzimní sklizeň lze rané odrůdy vysévat do konce července. Při setí hrášku je třeba dodržovat pravidla střídání plodin, znovu na stejné místo by se měl hrách vysadit nejdříve za čtyři roky. Pro zemědělce dokonce platí, že se hrách musí sít nejméně 3 km od pozemku, na němž rostl v předchozím roce (kvůli chorobám a škůdcům, jako je například zrnokaz hrachový). Hrách je třeba průběžně okopávat, plít a zalévat. Zalévání je nejdůležitější během tvorby květů. Časté protrhávání podpoří tvorbu nových lusků. V blízkosti hrachu lze pěstovat košťálovou zeleninu, hlávkový salát, fenykl, zelí, karotku, ředkvičky a ředkve či okurky. Výnosy hrášku zvyšuje blízkost celeru. Nevhodným sousedem je cibule, fazole, kedlubny, brambory, česnek, pórek a rajčata. Hrách nesnáší zamokřenou půdu, ale ani sucho. Semena hrachu si udržují klíčivost až pět let.
Sklizeň
Pro postupnou sklizeň vysévejte hrachy ve 14denních intervalech, podle doporučené doby setí u dané odrůdy, abyste měli čerstvé zralé hrášky průběžně celou sezonu. Tento postup se hodí pro dosévání stejné odrůdy, nejlépe velmi rané. Pokud chcete sklízet více odrůd, kombinujte různé stupně jejich ranosti a vysejte je všechny najednou. Tímto způsobem prodloužíte dobu sklizně až o měsíc, záleží samozřejmě na vybraných odrůdách.
Čerstvý hrášek sklízejte v mléčné zralosti, kdy je měkký a sladký. Jednotlivé lusky otrhávejte opatrně, abyste nenarušili hlavní stonek a nevytrhli rostlinu i s kořeny. Hrášky dozrávají ještě v utrženém lusku, takže pokud je necháte na záhoně nebo v lednici příliš dlouho, zmouční a již nebudou tak chutné. Rané typy můžete sklízet již za 11–12 týdnů po výsevu, pozdní za 13–14 týdnů. Cukrový hrášek určený ke konzumaci i s lusky nevydrží moc dlouho čerstvý. Pokud jej sklidíte větší množství, než stihnete spotřebovat, raději ho zamrazte. Lusky na semeno nechte na záhoně přezrát a přirozeně zaschnout, nebo již zralé, zavadlé, hořce chutnající lusky otrhejte a nechte v tenčí vrstvě doschnout na dobře větraném místě. Zcela usušené hrášky vyloupejte z lusků a dobře uskladněte.
Škůdci
Mezi hlavní škůdce patří obaleč hrachový – olivově hnědý motýlek, který klade vajíčka na listy a lusky. Larvy housenek se prokousají luskem a žerou hrášky. Nemají rády vítr, takže na větrných stanovištích škodí méně, účinné jsou proti nim jen feromonové lapače. Motýlek je nejaktivnější v květnu a červnu, je tedy lepší sít hrách buď velmi brzy, nebo naopak pozdě, aby v době největší aktivity motýlků nebyl hrách v květu. Dalším škůdcem je zrnokaz (larvičky prokousávají hrášky) a třásněnka hrachová (lusky jsou po napadení stříbřitě hnědé a poloprázdné). Škůdců hrachu je samozřejmě mnohem více. Pozor také na plísně a houbové choroby.
Zdravotní přínos
Hrášek je ideální potravou pro vegetariány, obsahuje hodně bílkovin (v suché váze až čtvrtinu hmotnosti) a vlákniny. V hrášcích je ukryta řada vitaminů skupiny B, vitaminy A, C a K, ale i minerální látky, jako je fosfor, draslík, vápník, hořčík, železo a zinek. Jak už barva napovídá, hrách je bohatým zdrojem kyseliny listové. Dříve se tradovalo, že po hrášku člověk omládne a zkrásní, dnes to můžeme díky vědě potvrdit, obsažené kyseliny omlazují buňky a napínají vazivo. Vitamin C vytváří kolagen, který podporuje pružnost pokožky a růst vlasů. Cenné látky z hrášku se významně podílejí na stavbě svalů, výměně buněčných látek, snížení vysoké hladiny špatného cholesterolu (LDL) a podporují duševní svěžest. Zrak zlepšuje malé množství vitaminu A, zeaxantin a lutein. Hrách je také vhodný pro diabetiky, neboť podporuje činnost slinivky břišní. Stejně jako ostatní luštěniny je ideální potravinou při hubnutí, neboť obsahuje složené sacharidy. Díky vysokému obsahu antioxidantů podporuje imunitu, zajišťuje pružnost cévního systému a podporuje tvorbu červených krvinek. Velmi přínosný je i pro těhotné ženy, protože kyselina listová podporuje správný vývoj nervové soustavy plodu. V kombinaci s mrkví (hrášek obsahuje vitamin E, mrkev zase betakaroten) je účinný při posilování obranyschopnosti organismu. Díky vitaminu K přispívá hrách k pevnosti kostí a působí jako prevence osteoporózy. Lusky cukrového hrášku jsou bohatší na vitaminy než vyloupaný zelený hrášek. Obsahují především vitamin C, vitaminy skupiny B, fosfor, zinek a železo.
Použití v kuchyni
S vynálezem konzervace a mražení potravin se stal zelený hrášek dostupným po celý rok. Hrách se používá jako zelenina (čerstvé hrášky, u cukrového hrachu i s lusky) nebo jako příloha (sušený hrách), kterou lze dobře a dlouho skladovat. Křehké mladé výhonky hrachu jsou jako mikrozelenina vynikající přísadou do salátů. Čerstvý i sušený hrášek najdeme v kuchyních mnoha zemí světa. Velice populární je hrách v podobě nejrůznějších dhálů (zeleninových jídel a polévek v Indii). Tvoří významnou součást arabské i asijské kuchyně. Například v Japonsku či Koreji se jedí hrášky pražené a solené jako pochutina, často ještě obalené v koření či křenu wasabi.
V Evropě je hrách nedílnou součástí mnoha jídel. Říká se, že tělo italských polévek tvoří luštěniny, duši zelenina. Paella, španělské jídlo z jedné pánve, se bez hrášku také neobejde. Hustá švédská hrachová polévka se tradičně podává ve čtvrtek před pátečním půstem. V šouletu, základním jídle židovské kuchyně, hrách ladí s kachním či husím masem. V Británii se podává hráškové pyré ke smažené rybě. Nelze opomenout zelenou polévku z jarního hrášku, klasickou hrachovou kaši ze sušené formy a ani staročeský postní pokrm – pučálku z naklíčeného hrachu.
