Vážení zákazníci, právě u nás probíhá inventura, která skončí 1.8. 2021. Po konci inventury ihned odbavíme vaše objednávky.

Vše, co jste potřebovali vědět o pěstování okurek aneb desatero Ing. Bohuslava Holmana

Kdo je připraven, není překvapen. Než začneme sázet okurky, je dobré promyslet hned několik věcí. Na co se zaměřit při jejich pěstování nám prozradí desatero šlechtitele pana Ing. Bohuslava Holmana, který se za svůj život okurek napěstoval až až.

Na pěstování okurek se musí chytře! Kdo je v pěstování okurek začátečníkem, jistě se mu toto desatero bude hodit. Kdo už je ostříleným okurkářem, pár věcí si připomene a možná objeví i rady, které dosud neznal. Je také dobré vzpomenout si na slova pana Ing. Bohuslava Holmana: „Při dodržení tohoto desatera bude mít 90 zahrádkářů ze 100 v pěstování okurek úspěch – zbylých 10 bude mít smůlu, protože v přírodě stoprocentní úspěch neexistuje.“

 

DSC02125

 

1. Výběr odrůdy

Výběr odrůdy okurek se vyplatí promyslet. S námi to hravě zvládnete! Je potřeba znát podmínky, ve kterých chceme okurky pěstovat. To znamená nejen vědět, zda pro rostliny máme připravený skleník, nebo záhon, ale i to, v jaké nadmořské výšce chceme okurky pěstovat. A také v jaké oblasti! Některé kraje jsou teplejší, tam se hodí pěstovat nakládačky jemnoostné. V drsnějších chladnějších podmínkách se naopak vyplatí vyset hruboostné nakládačky. Snad jen těm skleníkovým salátovkám je to jedno – jsou hezky v teploučku pod střechou.

Protože na celičkém světě nenajdeme odrůdu okurek, která by byla rezistentní vůči všem nemocem, padl tento úkol na šlechtitele. Tedy abychom si rozuměli – vyšlechtit takovou okurku se zatím nepovedlo. Ale vypěstovat odrůdu, která by byla co nejvíce odolná vůči různým nemocem, se šlechtitelům daří! Okurky Ing. Holmana jsou velmi odolné vůči nejrůznějším chorobám, jako je například nejznámější plíseň okurková, ale i proti dalším neduhům (CMV, ZYMV, bakterióza, gumóza a padlí). Díky tomu budeme mít jistější sklizeň i za nevlídných roků.

 

2. Výběr osiva

Kvalita osiva je kapitola sama o sobě. Záleží jen na nás, jaká semínka si vybereme a zasejeme. Osivo Ing. Holmana zaručuje svou kvalitu hned třemi skutečnostmi.

Nejdříve se oddělí neduživá a hluchá semena, ze kterých by žádná rostlinka nevyrostla, od těch se spícím životem uvnitř. Tomuto procesu se říká kalibrace.

Druhým způsobem zaručení kvality semínek je inkrustace a moření, tedy ošetření osiva látkou, která jej chrání před chladem a vlhkostí při klíčení. V Culina Botanica upřednostňujeme semínka nemořená, rádi jsme ale zařadili okurky Ing. Holmana do našeho sortimentu. Myslíme si, že osivo od tak věhlasného českého šlechtitele, by u nás nemělo chybět.

Semínka také prochází procesem prohřívání, což je třetí a poslední způsob, jak zajistit osivu co nejvyšší vitalitu. Díky tomuto zpracování semínka mohou dřímat schovaná v našich krabičkách mnohem déle, a dokonce je podpořen růst a vývoj malých rostlinek.

 

3. Výsev

Kdo chce dříve sklízet, musí dříve sít. U okurek má brzký výsev ještě jednu výhodu – stačíme sklidit plody ještě předtím, než plíseň okurková dokáže zchvátit celou rostlinu. Pozor jen na příliš brzký výsev či předčasnou výsadbu rostlinek ven na záhon, aby nám je neponičily květnové mrazíky. Pokud chceme semínka vysít do záhonu co nejdříve, tedy kolem 20. dubna, je dobré zajistit jim ochranu před chladem v podobě netkané textilie.

Nakličování semen okurek (tedy naklíčení osiva na mokré vatě či novinách a teprve následné zasazení do substrátu) předtím, než je uložíme do půdy, se obecně nedoporučuje. Rostlinka nevyklíčí o moc dříve, navíc hrozí zaschnutí klíčku v suchém prostředí, nebo naopak uhnití, pokud bude mít semínko kolem sebe příliš mokro.

Předpěstování okurek se vyplatí, jen je třeba jejich semínka sít hezky po jednom či po dvou vždy do vlastního kelímku či květináčku. Okurkám totiž nesvědčí setí nahusto, kořínky jednotlivých rostlinek bychom pak od sebe museli odtrhávat. Au au, to nemají sazeničky rády, jsou na to choulostivé! Stejně tak jsou malé okurky citlivé na pozdní přesazování sazeniček – když už jsou příliš velké na své malé pokojíčky, musíme je hned přesadit do větších květináčků. Dlouhé pobývání kořenového obalu v moc malé nádobě sazeničkám okurek vůbec nesvědčí, kořínky jim brzy hynou.

 

 

4. Přirychlení

Rychlit okurky a udělat z nich přímo závodníky můžeme snadno. Třeba tím, že je budeme pěstovat pod fóliovými kryty, které v polovině června odstraníme. Tento způsob rychlení se více vyplatí v teplejších krajinách, neboť takové přístřešky netěsní moc dobře. V chladnějších oblastech je lepší některé druhy okurek sázet přímo do fóliovníků či skleníků, které zaručí okurkám stálejší teploučko. Okurky je navíc dobré vyvazovat, aby rostly do výšky, ušetříme tak místo ve skleníku či na záhoně. Jaké další výhody má vyvazování okurek se dočtete v 6. bodě desatera.

Nezapomeňme ve sklenících a fóliovnících často větrat, aby uvnitř nebylo příliš vlhko. Vlhké prostředí se totiž tuze líbí plísním... Otevřené větrání je také důležité pro včelky, aby nám mohly ty naše okurky opylit – a my pak měli co sklízet. Pokud si ale vybereme tzv. partenokarpní odrůdu okurky, nemusíme si s přístupem včelek ke květům dělat přílišné starosti. Partenokarpní odrůdy opylení nepotřebují, jsou tak vyšlechtěny. A tak jsou tyto odrůdy okurek vhodné pro pěstování ve sklenících a fóliovnících.

 

5. Mulčování

Kdo z nás si chce ušetřit práci s trháním plevele a zaléváním, měl by zkusit mulčování, tedy zakrytí půdy. Můžeme zkusit například tenkou vrstvu posekané trávy, slámy nebo třeba netkanou textilii. Mulč nám udrží vlhkost v půdě a navíc zabrání nezbednému plevelu v klíčení.

 

6. Vertiko systém

Vyvazovat okurky, aby se neplazily po zemi, se vskutku vyplatí! Listy lépe schnou, nejsou příliš dlouho vlhké, méně je tak napadá plíseň. Plody také neleží na vlhké zemi, díky tomu jsou pěkné a čisté, což nám ušetří práci při jejich zpracování v kuchyni. Jen šlahounům musíme trochu pomoct, protože okurky se samy nepnou. Musíme je k provázku, na síť nebo na námi vytvořenou konstrukci přivázat.

 

7. Zálivka

Správná zálivka je základ při pěstování snad všech rostlinek. Okurky ocení zálivku, kterou budeme provádět spíše méně často, zato vydatně a důkladně. Rostlina si pak vytvoří lepší kořenový systém. Okurky stačí zalévat 1–2x týdně tak, aby se voda dostala cca 10–20 cm pod povrch půdy. Je třeba dávat pozor na kropení listů – pokud vodu lijeme přímo na listy, přímo tím zveme plísně na návštěvu. Nejlepší je rostlinu zalévat přímo ke kořenům. Čím více se okurce bude dařit, což přímo závisí na vydatnosti zálivky, tím lepší bude mít i schopnost regenerace. Dokáže pak rychleji nahrazovat listy, které třeba byly napadeny plísní.

 

DSC03070

 

8. Přihnojení

Pan Ing. Holman doporučuje přihnojení ledkem nebo zředěným drůbežím trusem na počátku kvetení okurek, popřípadě i v době, kdy již začneme se sklizní plodů. Listová výživa podpoří růst šlahounů a listů, aby měla rostlinka z čeho brát energii pro růst plodů nových, i na boj proti nemocem. Hnojíme zásadně se zálivkou, aby bylo hnojení co nejúčinnější, a pouze ke kořenům okurky. Kdo si připravil jíchu z kopřiv, může použít i ji. Obsahuje spoustu dusíku, který podporuje růst rostliny.

 

9. Sklizně

Čím častěji budeme sklízet, tím více budeme sklízet. Že to nedává smysl? Naopak! Když rostlinku „zbavíme“ některých plodů, hned začne na svých šlahounech nasazovat na plody nové. Častou sklizní tedy podporujeme plodnost okurek. Nakládačky musíme pozorovat zvláště bedlivě a okurky správné velikosti trhat třeba i každý den. U salátovek stačí plody sbírat jen 2x týdně, do velikosti 20 cm. Pokud naopak chceme sklízet přerostlé plody nakládaček na takzvané „kvašáky“, je lepší tomu obětovat celou rostlinu. Pokud na ní totiž zůstane už přerostlá okurka, rostlina přestane tvořit další květy a ukončí svůj růst dříve.

 

10. Ochrana

Pokud budeme pečlivě dodržovat prvních 9 bodů tohoto desatera, pravděpodobně nebudeme žádnou ochranu pro rostlinky potřebovat. Stane se ale, že je nepříznivý rok a plísněmi či škůdcemi se to všude jen hemží. Pan Ing. Holman doporučuje jako prevenci (či již při napadení rostliny) použít různé chemické přípravky. Víte moc dobře, že chemii v Culině Botanice příliš nefandíme, proto raději přidáme pár našich přírodních tipů.

Prevence je základ, proto je dobré okurky řádně hnojit, zalévat a pečlivě je sledovat. Předejít různým nemocem a škůdcům můžeme i postřikem jíchami. Jak jíchu vyrobit a k čemu je jaký druh jíchy dobrý, se dočtete v tomto článku.

Důležité je udržovat naši zahradu pestrou a živou, aby se v ní dobře dařilo všem roztodivným broučkům. Leckterý hmyzáček si totiž rád zobne mšici, svilušku nebo molici, které si chtějí smlsnout na našich okurkách. Mít na zahradě takovou armádu berušek, to je něco! Žádná mšice pak nemá šanci.