Jak si vypěstovat mrkev na své zahrádce

Mrkev – jakmile zjistíte, kolik tato zemědělská plodina nabízí odrůd a barev, zaručeně si je všechny budete chtít vypěstovat na své zahradě! Víte jak na to? Přečtěte si, kdy mrkev vysévat, jakou půdu tato kořenová zelenina potřebuje nebo třeba které sousedy k ní do záhonu nastěhovat a proč.

Pěstování

Pro pěstování mrkve je velmi důležitá dobře prokypřená a kompostem prohnojená půda, může být i částečně písčitá, ideálně na slunečném stanovišti. Kamenité či příliš mokré půdy nejsou vhodné, protože mrkev se pak větví a nevytváří silný kořen. Mrkev je citlivá na chlévský hnůj, má pak tendenci praskat. Proto místo něj přidávejte do půdy kompost.  

Vysévat ji můžete od dubna až do poloviny července, do řádků vzdálených cca 20–30 cm. Chcete-li mrkve po sklizni uskladnit, je lepší vysévat je dál od sebe. Postupným vyséváním si zajistíte přísun čerstvé mrkve v sezoně po delší dobu. Semena vkládejte nanejvýš 1 cm hluboko, můžete také použít tzv. osevní pásky. Jsou poměrně drahé, ale dají se velmi jednoduše vyrobit pomocí běžného toaletního papíru a bílku. Proužky nastříhaného toaletního papíru natřete bílkem a semena na něj položte v rovnoměrných vzdálenostech. Po zaschnutí můžete sázet.  

Vedle řádků mrkve, tzn. přímo do záhonu, můžete vysít saláty, ředkvičky nebo špenát, které rostou mnohem rychleji a označí tak mrkvové řádky (proto se jim také říká „značkovací plodiny“). Mrkev vyžaduje v období klíčení pravidelnou zálivku. Jakmile osivo vzejde, kypřete průběžně prostor mezi řádky a sazenice jednoťte, tedy vytrhejte ty slabší. Po konečném jednocení by mrkve měly být ve vzdálenosti ideálně 8–10 cm od sebe. Ale i menší prostor se počítá, záleží na velikosti odrůdy. Vzrostlé mrkve už tolik nezalévejte, zvyšujete tak nebezpečí napadení hnilobou.  

Optimální teploty pro růst mrkve jsou 16–21 °C. Lze ji velmi dobře pěstovat na záhonu po brukvovitých. Mrkve výborně prospívají v blízkosti salátů, rajčat, ředkviček, rozmarýnu a šalvěje, ale také kmínu, koriandru, heřmánku a aksamitníku.

Sklizeň

Rané odrůdy mrkve bývají určeny k přímé konzumaci, pozdnější lze skladovat.  

Mrkev můžete sklízet v rozmezí 70–120 dnů od vysetí semínek, záleží na odrůdě, povětrnostních podmínkách a vaší chuti. Nesklízejte mrkev, když je velké mokro, zbytečně byste odnesli se zeleninou i hodně hlíny. Kořeny uvolněte pomocí rycích vidlí, mrkev ale vytáhněte z půdy až po pár hodinách. Sluneční paprsky v ní totiž postupně odbourávají dusičnany. Ale to je rada hlavně pro perfekcionisty. Jinak se dá mrkev samozřejmě konzumovat ihned po vytažení z hlíny a následném omytí. Pokud chcete mrkve uskladnit, pečlivě je očistěte, ale nemyjte. Listy ukruťte či seřízněte, ale pozor na tzv. srdíčko. Je to část, ze které vyrůstají listy. Ta musí zůstat neporušená, jinak mrkev uhnije.  

Sklizenou mrkev je nutno skladovat na chladném a temném místě. Pravidelně kontrolujte její kvalitu. Dříve se neomyté mrkve skladovaly v bedničkách s pískem, v hlíně či v dřevěných pilinách. Ty se mi moc neosvědčily, podle mých zkušeností piliny mrkev vysušují. Já mrkev vyryji i s hlínou a uložím do beden, na jaře hlínu zase vrátím na záhon. Teplota by při skladování neměla překročit 5–6 °C.  

Mrkev neskladujte vedle jablek, mohla by zhořknout.

Škůdci

Největším nepřítelem mrkve je kromě hniloby pochmurnatka mrkvová a drátovec. Jednoťte mrkev za chladných večerů a vytrhané rostlinky nikdy nenechávejte na záhoně, vždy je odneste pryč. Škůdce odhánějí také aromatické rostliny v blízkosti záhonu mrkve – levandule nebo pažitka, popř. pomáhá také přikrytí záhonů textilií. Pochmurnatka také nemá ráda větrná stanoviště. Vysadíte-li mezi mrkve česnek, působí proti plísním a chrání před hlízenkou hlíznatou a pochmurnatkou mrkvovou lépe než cibule. Podobné účinky má i pórek.  

Nejvážnějším škůdcem je černá hniloba, kdy na kořenech vznikají černé skvrny. Hnilobu mrkve zhoršuje také napadení pochmurnatkou mrkvovou, jejíž larvy vyžírají chodbičky v kořeni, a mohou ho tak vážně poškodit.

Zdravotní přínos

Mrkev je velice zdravá, ne nadarmo se dříve pěstovala jako lék. Teprve v relativně nedávné době se z ní stala běžná zelenina.  

Obsahuje mnoho vitaminů (B, C, D, E a K) a betakaroten, který je výborným prostředkem při ochraně lidské kůže před poškozením při slunění. Nejvíce betakarotenu v sobě má mrkev krátce podušená na malém množství tuku. Mrkev je plná vlákniny a antioxidantů.  

V léčitelství se používá jako močopudný a projímavý prostředek, při močových kamenech a revmatických zánětech kloubů. Mrkvová šťáva působí díky velkému obsahu antioxidantů blahodárně při ischemické chorobě srdeční. Vědci také zjistili, že látka falkarinol obsažená v mrkvi může zpomalovat rozvoj rakoviny, pektin a betakaroten také mohou výrazně pomoci při prevenci i léčbě rakoviny. Mrkev snižuje hladinu cholesterolu. Syrová mrkev pomáhá při zá cpě, vařená při průjmu. Obsah stopového prvku selenu zlepšuje imunitu, kdysi se mrkvová šťáva doporučovala neduživým dětem a rekonvalescentům. Vitamin K1 působí na zpevňování kostí.  

V neposlední řadě podporuje mrkev podobně jako ostatní zeleniny hubnutí, vláknina totiž zrychluje metabolismus. Říká se, že kalorická hodnota mrkve je vlastně záporná, protože k jejímu strávení potřebujete více energie, než z ní dostanete. Dlouhodobé užívání mrkve má dle výzkumů blahodárný účinek na snížení rizika ztráty paměti a Alzheimerovy choroby.  

S mrkví je spojen jeden mýtus, a sice že pomáhá při šerosleposti a zlepšuje zrak. Je pravda, že vitamin A v mrkvi obsažený vyživuje sítnici, ale o mýtus se šeroslepostí se postarala během druhé světové války propaganda britských vzdušných sil, která zdůvodňovala výborný zrak svých pilotů velkou konzumací mrkve (ve skutečnosti však za úspěchy v nočních bitvách mohly vylepšené radary). Je ovšem třeba říci, že vysoký obsah betakarotenu a luteinu snižuje riziko vzniku šedého zákalu a makulární degenerace, k nimž může dojít s postupujícím věkem.  

Pokud byste mrkve konzumovali opakovaně velké množství, mohli byste si způsobit karotenémii, jež se projevuje žlutým zabarvením kůže.

Použití v kuchyni

Obecně lze říci, že karotka je raná odrůda mrkve s jemnější dužinou, mrkev je spíše pozdní odrůda se špičatým větším kořenem, kterou lze dobře skladovat. 

Mrkev můžete jíst syrovou, nastrouhanou do salátů, nasladko v kombinaci s jablky, posypanou ořechy, v nejrůznějších pomazánkách nebo v tepelné úpravě dušenou, pečenou či vařenou. V polévkách se často kombinuje s cibulí, petrželí a celerem. V české kuchyni má své nezastupitelné místo ve svíčkové omáčce a ve vývaru. Nať lze použít podobně jako nať petržele. Na rozdíl od většiny zeleniny se z mrkve lépe uvolňují prospěšné látky, když je krátce vařená nebo restovaná. Také je vhodné ji vždy doprovodit kapkou tuku, aby tělo mohlo vstřebat i látky rozpustné v tucích.  

Mrkev je velmi hojně zastoupená i v nejrůznějších světových kuchyních – evropské, americké, asijské, indické či mexické.