Jak se na jaře postarat o půdu

Základ všeho pěstování je půda a její zdraví. Musíme o ni velmi dobře pečovat, přímo si ji hýčkat. Jak brzy z jara připravit půdu na sezónu bude téma dnešního povídání.

Co jsme na podzim nestihli, zvládneme hravě dohnat teď na jaře. Čeká nás trocha rytí, hnojení i zamyšlení se, zdali náš záhonek náhodou už nepotřebuje oddech a nemáme ho nechat chvíli ladem. Pojďme si ale nejdříve říct, co to půda vlastně je a proč je tak důležitá.

Půda – živé zlato

Všechna půda na celém světě se skládá z místního horninového podloží, organické složky (tedy rozložených rostlin a různých živočichů), vody a vzduchu. A právě biomasa, voda a vzduch půdu zúrodňují.

Organická složka půdy je velmi důležitá. Odumřelými zbytky rostlin se totiž živí půdní živočichové, kteří je prostřednictvím svého trávicího systému rozkládají na základní chemické prvky. A tyto chemické prvky jsou to, co potřebují ke svému růstu rostliny, které v půdě chceme pěstovat.

Všichni živočichové naší planety mají mnoho rozdílných vlastnosti, jedna je však společná: ke svému životu potřebují vodu a vzduch. Bez kyslíku by materiál určený k rozkladu hnil. Zdravá půda specificky voní. Vzduch vyplňuje volné prostory půdy a my ho tam můžeme svou zahradnickou činností, obděláváním půdy, přidat: okopáváním, rytím i kypřením. Humus (rozložený materiál) do sebe zase nasaje vodu. Z půdy s nízkým obsahem humusu voda jen steče – déšť i naše zalévání je pak marné.

Příroda nezná odpad, je zvyklá vše zpracovat. Rostliny odumřou a poskytnou potravu pro půdní živočichy, půdní živočichové rostliny sežerou a rozloží na základní chemické prvky, rozložená hmota zároveň zadrží vodu, půdní breberky svým pohybem v půdě masu prokypřují, provzdušňují. Díky této geniální spolupráci může být půda úrodná. Kruh se uzavírá, když vše spolupracuje tak, jak má.

Co na jaře s našimi záhony?

Záhony je třeba každý rok provzdušnit, aby se vylepšila struktura půdy. Lépe se v ní pak udrží voda i živiny. Většinou se záhony ryjí jednou ročně, a to na podzim. Výjimkou jsou velmi jílovité půdy, které během zimy rády slehnou. Ty musíme na jaře zrýt znovu, aby se hezky provzdušnily. Ostatní záhonky, které jsme zryli už na podzim, stačí urovnat kovovými hráběmi a rozbít zbývající velké hroudy, které se sněhem a deštěm odmítly rozpadnout.

Pokud jsme záhony nestačili zrýt na podzim, nevadí. Můžeme to udělat i teď na jaře, snažíme se ale nevytvářet velké hroudy. Špatně by se nám totiž rozbíjely, když nejsou narušené zimními srážkami.

Záhonky, na něž chceme vysévat kořenovou zeleninu, je dobré ještě provzdušnit kypřením, třeba vidlemi nebo motyčkou. Ta potřebuje lehkou půdu, aby se její kořínky mohly stát pořádnými kořeny, a my tak měli co největší úrodu.

Moc těžká, či naopak příliš lehká půda

Pokud máme na zahrádce velmi jílovitou půdu, která je těžká, špatně se ryje a velmi lepí, nezoufejme! Do takové zeminy můžeme vpravit písek. Tím se její struktura nadlehčí. Uleví se tak i kořínkům rostlinek, pro které je v těžké půdě náročné růst a hledat živiny.

Naopak velmi lehounké půdy přímo trpí na to, že jimi voda hned proteče kamsi do hlubin. Takovou zem je dobré vylepšit pořádnou dávkou kompostu, trochou listí či trávy nebo odleželým hnojem. Tyto organické materiály totiž velmi dobře vážou vodu a obecně zlepšují strukturu půdy. Kořínky rostlinek budou jásat! A vy také, protože nebudete muset záhonky tolik zalévat.

Jarní hnojení

Nejdříve je dobré si připomenout, že stačí hnojit ten záhonek, na kterém chceme pěstovat plodiny 1. trati, tedy ty nejvíce hladové po živinách. Nejlepší je zvolit živočišné nebo rostlinné hnojivo, protože tak do půdy vpravujeme tolik potřebnou organickou složku, která lépe udržuje vlhkost a láká do půdy život. To průmyslové minerální hnojivo rozhodně nezvládne.

Z jara není dobré do půdy vpracovat čerstvý neodleželý hnůj, protože je svým rozkladem příliš agresivní. Rostlinky by se o něj mohly doslova spálit. Takové hnojivo musíme dávat na záhonky už na podzim, aby se stačilo dostatečně rozložit. Co tedy v jarním období udělat pro blaho našich rostlinek?

Půdu můžeme pohnojit třeba granulovaným kravským hnojem, který se dobře rozkládá. U něj nehrozí, že by byl pro rostliny nebezpečný. Můžeme také nechat zkvasit slepičince – díky tomuto procesu není trus agresivní a hnojivo tak můžeme užít bez obav. Poohlédněte se také po blízkých stájích, kde mají koně. Určitě se u nich najde kopka pořádně odleželého hnoje, který můžeme k jarnímu hnojení záhonků také využít.

Nejvděčnějším a nejužívanějším hnojivem je ale klasický kompost. Stačí cca 10cm vrstva, kterou promícháme do 20 cm svrchní půdy. V tom si rostlinky přímo lebedí a mlaskají si blahem! Kdo nemá vlastní kompost, měl by si ho založit. Bude za něj neskonale vděčný. A pro letošek hurá do kompostárny! 

A co s vyčerpanou půdou?

Některá políčka jsou už tak vyčerpaná, že na nich zkrátka nic neroste. Takové případy můžeme ještě zachránit pořádným prohnojením, o kterém jsme psali výše. Nebo je dobré nechat půdu ladem a pouze na ni zasít zelené hnojivo (nejlépe na podzim, je to ale možné i na jaře).

Co zelené hnojení je a k čemu je dobré? Jedná se hlavně o bobovité druhy rostlin, které mají silné a hluboké kořeny, v jejichž blízkosti žijí kolonie bakterií, které jsou schopny vázat z půdy dusík. Ten se pak ukládá v tělech těchto rostlin a při jejich rozkladu se uvolňuje zpět do půdy, kde je pak využitelný i pro jiné druhy. Když celé rostliny následně zaryjeme do země, uchováme v ní živiny a humus z jejich listů, stvolů i kořenů. Musíme to udělat nejpozději v době květu, aby se nevysemenily do půdy. Nejčastěji jako zelené hnojení využíváme jetel, lupinu, bob koňský, ale i hořčici, řepku, pohanku nebo třeba svazenku vratičolistou.