Heřmánek pravý – Matricaria chamomilla

Účinnou drogou je květ. Sbírá se za suchého počasí po celou dobu květu, nejlépe třetí až pátý den po rozvití a v dopoledních hodinách. Rakouská bylinářka Maria Treben doporučuje sběr v poledne, kdy je podle ní léčivá síla éterického oleje nejvyšší. Suší se opatrně, rychle, v tenkých vrstvách na tmavém místě. Při sušení květní úbory neobracíme, neboť se snadno rozpadají, a nikdy je neskladujeme napěchované či namačkané. V homeopatii se zpracovává celá kvetoucí nať. Z heřmánku lze připravit heřmánkové víno. 

Účinné látky a užití

Heřmánek má velmi široké spektrum využití a s nadsázkou lze říci, že jej lze použít téměř na všechny neduhy. Je proslulý svými zklidňujícími účinky – na psychiku, zažívání i pokožku. Může zmírnit stres, únavu, úzkost i nespavost. Podporuje hojení ran, zmírňuje záněty, reguluje menstruaci. Napomáhá úpravě špatného trávení – od žaludečních potíží a vředů, nadýmání, průjmu, až po choroby střevní.   

Dle Janči a Zentricha heřmánek obsahuje více než 109 účinných látek – nalezneme v něm silice, kumariny, flavonoidy, vitamin C a některé vitaminy řady B (niacin, thiamin) a patří k jedné z nejlépe probádaných léčivek. Působí protizánětlivě, protikřečově, sedativně, dezinfekčně, napomáhá pocení, upravuje zažívání a uplatní se také při zánětlivých onemocněních trávicího ústrojí a močových cest. Má mírné analgetické a antimikrobiální působení. Zevně jej lze kloktat při chorobách ústní dutiny, bolestech v krku, koupele a obklady zklidní kůži při mírnějších popáleninách, kožních potížích i hemeroidech. Výplachy pomohou při zánětlivých onemocněních očí.

Heřmánek se užívá ve všech možných formách – nálevu, odvaru, oleji, masti, tinktuře, obkladu – a je součástí bylinných směsí i kosmetických přípravků. Nálev z heřmánku se vyznačuje příjemnou vůní i chutí. Mytím vlasů v odvaru z heřmánku je lze posílit, ale i zesvětlit.

Zajímavost

Rodové jméno Matricaria je odvozeno z latinského mater (matka) a odkazuje k tomu, že heřmánek byl dříve hodně používán na ženské obtíže a problémy spojené s těhotenstvím a raným mateřstvím. Staří Egypťané jej zasvětili bohu slunce Ré pro jeho podobnost se sluncem, schopnost chránit a hojit, ale i proto, že jím tlumili horečky. I v Antice byl heřmánek oblíbený a olejem z něj se potírala suchá pokožka a místa postižená bolestmi nervového původu. Heřmánek je v mnoha starověkých kulturách ztotožňován s jablkem, jež je také rostlinou slunce, a bylina svou vůní toto ovoce připomíná (španělsky se heřmánek řekne manzanilla – malé jablko). Věřilo se, že stejně jako jabloň vyzařuje sluneční energii, a tak se s ním také nakládalo – symbolizoval znovuzrození stejně jako slunce, které se každé ráno znovu narodí.    

POZOR!

Přestože má heřmánek protialergické působení, může při dlouhodobém či nadměrném užívání nebo u citlivých jedinců, zvláště u dětí, vyvolat alergickou reakci.

Heřmánek pravý lze zaměnit za rmen rolní (Anthemis arvensis) a za plevelného heřmánkovce nevonného (Matricaria maritima nebo též Tripleurospermum inodorum). Tyto byliny nemají dutá květní lůžka ani charakteristickou vůni. 

H. pravý lze též zaměnit s rmencem sličným (Chamaemelum nobile) zvaným též heřmánek římský, jenž nedisponuje tak intenzivní vůní, je nižší a má drobnější lístky. H. římský se u nás ve volné přírodě prakticky nevyskytuje, pouze výjimečně zplaňuje. Má podobné léčivé účinky jako h. pravý a lze jej využít při jeho nesnášenlivosti.