Dřišťál obecný – Berberis vulgaris
VýsevMimo zimní měsíce lze sázet po celý rok.
|
Sklizeň
Kůra z kořene i z větví se sklízí v březnu, bobule pak v říjnu a listopadu.
|
|
Popis a výskyt
Najdeme jej na světlých a suchých místech po celé Evropě a západní Asii – na stráních a okrajích křovin. Má rád vápenité půdy a u nás jej často nalezneme v krasových územích. Je známý též pod botanickým názvem dřišťál dráč. Pěstuje se jako okrasný.
Jedná se o trnitý keř až 3 metry vysoký. Má ostnité, jemně pilovité listy vejčitého tvaru vyrůstající ve svazečcích z úžlabí trnů. Květy uspořádané v převislých hroznech jsou šestičetné, mají žlutavou barvu a nepříjemnou vůni. Plodem je podlouhlá bobule jasně červené barvy a kyselé chuti připomínající šípek. Rostlina byla dříve likvidována, neboť je hostitelem vývojového stádia rzi travní parazitující na obilí, ale její role ve vývoji tohoto parazita byla přeceněna. U nás byl keř během osvětové kampaně v roce 1939 téměř vyhuben a dodnes patří k ohroženým druhům.
Sběr a úprava
Léčebně se využívá kůra kořene, kůra, listy i plody. Kůra kořene i kůra z větví se sbírá časně na jaře a používá se čerstvá nebo sušená. Suší se na slunci, případně při umělé teplotě nepřesahující 50 ºC. Listy se sbírají před rozkvětem keře a připravuje se z nich tinktura nebo odvar. Bobule se sklízejí v říjnu a listopadu, nejlépe po prvních mrazech. Pokud se tak nestane, je vhodné je nechat přemrznout.
Ostatní části rostliny obsahují celou řadu alkaloidů, nejvýznamnější z nich je berberin. Při pečlivém dávkování dřišťál pročišťuje organismus, působí projímavě, močopudně, protikřečově a proti zadržování vody v těle. Kůra z kořene má široké uplatnění v homeopatii, obzvláště v souvislosti s funkcí ledvin. Odvar z kůry kořene se popíjí při zácpě a má příznivý vliv na cévní soustavu – zejména oběh krve v těle, tinktura z kůry se užívá před jídlem při nechutenství, odvar z čerstvých listů se kloktá při nemocech ústní dutiny a je prevencí zubního kazu. Z toho důvodu výtažky z dřišťálu obsahují i některé zubní pasty. Šťáva z vařených plodů se popíjí při anémii, dlouhodobých nemocech a v rekonvalescenci, údajně dobře poslouží i při kocovině. Tinktura z plodů je lékem na menstruační bolesti. Nálev z listů působí příznivě na srdce, ale užívání a dávkování je třeba konzultovat s odborníkem. Obklady z odvaru z kůry slouží při léčbě očních zánětů. Dřišťál bývá součástí bylinných směsí na žlučníkové kameny, potíže s močovým ústrojím, úpravu metabolismu a choroby jater.
Některé studie prokázaly, že berberin má silné působení proti mikroorganismům, což z něj činí přírodní antibiotikum a vysvětluje mnohá jeho použití od léčby úplavice a cholery, čímž jeho potence nekončí. Bojuje také proti stafylokokům, streptokokům, salmonele, Escherichia coli způsobující infekce močových cest a Candidě albicans zodpovědné za vaginální infekce. Berberin také povzbuzuje imunitní systém.
Tvrdé dřevo bylo oblíbené v řezbářství a žluté barvivo z kořene, kůry i dřeva se dříve využívalo k barvení kůže a textilií.
Zajímavost
POZOR!
Celá rostlina včetně nezralých plodů obsahuje alkaloidy a ve vyšších dávkách působí toxicky. Předávkování může vyvolat nevolnosti provázené zvracením a průjmy, omámenost a podráždění či dokonce poškození ledvin, dokonce ochrnutí pohybového aparátu i dýchacího ústrojí. Léčebné využití rostliny a dávkování je třeba konzultovat s odborníkem a nikdy nekombinovat s jinými prostředky s obsahem alkaloidů. Droga (kromě zralých plodů) se nepodává dětem a těhotným a kojícím ženám.