Černucha setá – Nigella sativa

Popis a výskyt

Za její původní domovinu se považuje jihozápadní Asie, ale prospívá ve všech teplejších oblastech Starého světa od severní Afriky, jižní Evropy, přes Blízký a Střední východ, až po jižní Asii. Již před staletími se v těchto oblastech intenzivně pěstovala.  

Půvabná jednoletá bylina s překrásnými jemnými květy je obvykle 30 cm vysoká, má přímou větvenou lodyhu a mnohonásobně dělené listy. Hvězdicovité květy s pěti korunními plátky bílé až namodralé barvy vykvétají od června do srpna. Plodem je tobolka s drsnými, černými semeny kapénkovitého tvaru. 

Černucha vyžaduje slunná stanoviště a výživnou půdu. Jako letničku ji lze pěstovat i u nás, výjimečně zplaňuje. Je oblíbená i coby okrasná. Častěji se pěstuje černucha damašská (Nigella damascena) s ještě dekorativnějšími květy modré barvy a výjimečně lze potkat černuchu rolní (N. arvensis) – polní plevel, který je díky umělému hnojení velmi vzácný. Co do léčivých vlastností jsou tyto tři druhy prakticky rovnocenné. 

Sběr a úprava

Účinné látky a užití

Semena i za studena lisovaný olej obsahují nenasycené mastné kyseliny, saponin melanthin, hořčinu nigellin, silice a celou řadu vitaminů a minerálních látek – mezi jinými vápník, měď, železo, zinek a fosfor. 

Coby s léčivkou s rostlinou pracuje ayurvéda i další léčebné systémy, jako například jihoasijská medicína unani tibb. Arabské lékařství ji považuje za velmi cenné koření a potentní medicínu. Černucha je v lidovém léčitelství spojena se správnou funkcí zažívání. Uplatní se proti nadýmání, podporuje chuť k jídlu, činnost slinivky, žaludku, žlučníku, střev i jater, s její pomocí se vypuzovali střevní paraziti. Bylina má údajně podobnou hepatoprotektivní funkci jako proslulý ostropestřec mariánský, dále snižuje krevní tlak, má protizánětlivé, močopudné, mírně analgetické a antibakteriální a antivirové účinky. 

Uplatní se při onemocněních horních cest dýchacích, astmatu, chřipce, používá se ke zmírnění menstruačních bolestí, snížení horečky, zmírnění alergických reakcí. Dále napomáhá zvyšovat tvorbu mateřského mléka, snižuje hladinu cukru v krvi a prý zmírňuje průběh epileptických záchvatů. Používá se do bylinných směsí proti zácpě a na podporu činnosti slinivky. 

Olejem se ošetřuje nemocná pokožka, zejména ekzémy, lupénka, ale i mykotická onemocnění. Své místo má i v kosmetice: regeneruje pokožku, posiluje vlasy i nehty. Údajně jej ke zkrášlujícímu efektu používala i Kleopatra. 

V kuchyni černucha slouží jako koření a používá se podobným způsobem jako černý pepř. Má ostrou, lehce pálivou chuť a je přirovnávána ke kombinaci černého pepře, cibule, máku, muškátového oříšku a oregána. Je oblíbená v indické kuchyni a v kuchyních Středního východu (turecké, arabské, perské, izraelské a dalších). Používá se do pečiva – do oblíbeného jihoasijského chleba naan, luštěnin, ale i sýrů – například do arménského provázkového sýru či středovýchodní sýru majdouleh. Bývá součástí kořenících směsí.

V současné době se zkoumá využití černuchy v léčbě nádorových onemocněních a její antioxidační a imunostimulační působení a je považována za vhodnou prevenci rakoviny. Vědci izolovali látku thymoquinone obsaženou v semenech černuchy, díky níž má rostlina výrazné antioxidační a neuroprotektivní vlastnosti a údajně dokáže potlačit růst rakovinných buněk.

Zajímavost

Otec moderního lékářství Avicenna ji zmiňuje ve svém Kánonu medicíny a tvrdí, že stimuluje tělesnou energii a napomáhá zotavení se z únavy a deprimovanosti. 

Botanické jméno vychází z latinského niger (černý) a vztahuje se k barvě semen. V hindštině se nazývá kalonji. 

POZOR!

Přílišná konzumace semen černuchy může údajně vyvolat bolesti hlavy a žaludeční nevolnosti. Jako léčivku ji nesmí užívat lidé při akutních ledvinových onemocněních, těhotné a kojící ženy by měly černuchu konzumovat s opatrností.