Andělika lékařská – Archangelica officinalis

Výsev

březen – duben
říjen – listopad

 

Sklizeň

květen – červen (nať)
srpen – září (semena)
září – říjen (kořeny, až 2. rok po výsevu)

 

Popis

Statná bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae) dorůstá až 2,5 m. Má dutou, kulatou a rýhovanou lodyhu a její velké 2–3x zpeřené listy jsou pochvaté a ostře pilovité. Květní okolíky, které mají až 40 okolíčků, s průměrem až 15 cm, kvetou v červenci a srpnu. Drobné pětičetné kvítky mají zelenkavou, bílou až nažloutlou barvu. Aromatický oddenek je řepovitý s tmavě hnědými kořeny. Dvou či víceletá bylina nejprve vytváří růžici přízemních listů, v dalším roce či letech vykvétá a poté, co vytvoří plody v podobě nahnědlé vejčité nažky, odumírá. Ve volné přírodě na ni narazíme výjimečně ve vyšších polohách na vlhkých pasekách a loukách, prameništích a březích lesních potoků. Jinak se tato ohrožená bylina pocházející ze severní Evropy u nás pro léčebné účely pěstuje. Andělika obsahuje přes 40 účinných látek, což z ní činí jednu z nejvíce léčivých bylin. Pomáhá při trávení, kašli, migréně, únavě, dně, revmatismu, bojuje proti zápachu z úst. Ve středověku se používala k odstranění jedu z těla. Pro celkovou harmonii těla a duše si dejte každý den stopičku andělikového likéru.

Pěstování

Anděliku můžeme začít pěstovat několika způsoby. Jedním z nich je semena předpěstovat v domácích podmínkách a na záhon vysazovat již vzrostlé sazeničky. Nebo je možné semena vyset do vlhké a prokypřené půdy na podzim, aby vzešla s příchodem jara, či brzy na jaře. Pro anděliku vybíráme stanoviště v polostínu, avšak v teple. V průběhu růstu je potřeba anděliku zavlažovat a je dobré ji také přihnojovat. Chutnat jí bude například kopřivová jícha.

Užití

Rostlina obsahuje více než 40 účinných látek, k těm hlavním patří silice, tanin, hořčiny, flavonoidy, organické kyseliny či furanokumariny. Angelika podporuje funkci vnitřních orgánů, slouží při problémech s trávicím traktem, včetně žaludečních neuróz, neboť napomáhá trávení, povzbuzuje chuť k jídlu, stimuluje tvorbu žaludečních šťáv a tlumí nadýmání. Má také příznivý vliv na dýchací cesty tím, že usnadňuje vykašlávání při zahlenění a tlumí kašel. Potlačuje migrény, zpevňuje cévní stěny a stimuluje činnost srdce. Má zklidňující, tonizující, posilující a regenerační účinky na organismus, proto je vhodná při celkové únavě a oslabení. Z anděliky se připravují bylinné likéry, je jednou z přísad věhlasných žaludečních likérů Chartreuse a Bénédictine. Čerstvou nať a semena lze využít v kuchyni jako přísadu do salátů, polévek, omáček a jako koření, přičemž se používá pouze v malém množství. Mladé lodyhy se nakládají do cukru. Říká se, že čerstvá rostlina má ochranitelskou moc. Sušená se přidává do kadidel při exorcismu a jako ochrana před zlými duchy. V koupeli prý chrání před prokletím. Využívanými částmi rostliny jsou kořen, ojediněle nať a semena. Kořen se sbírá v září a říjnu druhého roku, ideálně před prvními mrazíky. Omytý a případně rozpůlený kořen se suší ve stínu nebo při teplotě nepřekračující 35 °C. Droga je náchylná k plesnivění a napadení škůdci, proto je nutno ji dobře skladovat na suchém a temném místě. Semena se sbírají v srpnu a září tak, že se seřezávají zralé části okolíků, které se dosuší, vydrolí a vytřídí. Jak kořen, tak semena mají ostrou kořennou vůni a hořkou chuť. Nať se sbírá v květnu a červnu a suší se uměle při teplotě do 40 °C. Kořen se podává v prášku či nálevu, lze připravit také macerát ve víně zvaný andělikové (či angelikové) víno.

Zajímavost

POZOR! Anděliku se nedoporučuje užívat dlouhodobě a je třeba dodržovat terapeutické dávky. Neměly by ji užívat těhotné a kojící ženy, lidé trpící zánětem ledvin a vředovými chorobami trávicího ústrojí. Stejně jako u jiných miříkovitých může užívání čerstvé rostliny či manipulace s ní v kombinaci se slunečním zářením způsobit alergickou reakci.