Zavlažovací nádoba OLLA 3 l

Princip, na kterém zavlažování pomocí hliněné nádoby olla funguje, je velmi prostý. Děje se tak díky fyzikálním zákonitostem (kapilární vzlínání) a vlastnostem použitého materiálu – hlíny.

Nádoba se celým svým objemem až po své hrdlo zakope do zeminy záhonu a naplní vodou. A tato voda vzlíná skrze stěny nádoby do okolní zeminy a tím ji zvlhčuje. Rostliny vysázené v okolí nádoby cítí zdroj vody a vyvinou svůj kořenový systém směrem k ní tak, že nádobu celou svými kořeny obrostou. A potom již vlásečnicovými kořínky sají vodu přímo ze stěny nádoby. Tak vzniká kontrolovaná metoda zavlažování, při které má rostlina tolik vody, kolik potřebuje a kdy potřebuje.

Jedná se o nejefektivnější způsob distribuce vody rostlinám, který se přizpůsobuje jejich potřebám.

OLLA je vhodná pro všechny rostliny s rozvinutějším kořenovým systémem, což je většina u nás pěstovaných užitkových rostlin. A tak s OLLA pěstujeme rajčata, okurky, papriky, kukuřici, dýně, fazole, květák, zelí, brokolici, ale taky mrkev či červenou řepu. Kolem nádoby OLLA můžeme realizovat také smíšenou výsadbu rostlin s respektováním jejich vzájemných potřeb a snášenlivosti. Výsadbu sazenic je možné také doplnit výsevem semen doplňkových rostlin, jako je například lichořeřišnice, měsíček či aksamitník. Je potřeba dbát na povrchovou zálivku semínek, které jsme vyseli, než se i tyto rostliny napojí na zdroj vody z nádoby OLLA.

Nádoby OLLA používáme i k rostlinám okrasným, trvalkám, bylinkám, a dokonce i v interiéru k pokojovým rostlinám v květináčích. Ve světě se tato nádoba používá k zavlažování i při výsadbě stromů a zajistí tak jejich přežití v období sucha v prvních letech po výsadbě.

Vzdálenost výsadby sazenic od nádoby OLLA se odvíjí od konečné velikosti kořenového systému dané rostliny, který vytvoří během své vegetace. A pokud si jako příklad vybereme třeba rostliny rajčete, tak sazenice rajčete vysadíme ve vzdálenosti přibližně 30 cm od hrdla nádoby. Sazenice vysazujeme kolem nádoby sazenice v kruhu, k jedné nádobě 4 až 5 kusů rostlin. Pokud máme na záhoně více nádob OLLA, dáváme je od sebe tak daleko, abychom mohli kolem nich tuto kruhovou výsadbu provést.

Po výsadbě je potřeba sazenice rostlin přiměřeně zalít ke kořenům a zvážit tuto povrchovou zálivku ještě i pár následujících dní, dokud se kořenový systém rostlin nezapojí do samoobslužného hospodaření s vodou z nádoby OLLA. Potom vodu doplňujeme již jen do nádoby a rostliny nezaléváme!

Čím větší je vzdálenost vysazené sazenice od nádoby OLLA, tím delší dobu bude rostlině trvat než si tento zdroj vody najde. A o to déle musíme rostlinu povrchově zalévat. Ale věřte tomu, že nakonec ji vždy najde!

Součástí nádoby OLLA je i keramické víčko, které zabraňuje odparu vody z nádoby a také tomu, aby do ní nepadaly nečistoty, zemina či drobní živočichové.

To se odvíjí od vegetačního období, v kterém se rostliny zrovna nachází, od velikosti nádoby OLLA, od množství rostlin vysázených kolem ní a od velikosti a četnosti dešťových srážek. Pojďme se ale podívat na situaci ve skleníku, kde neprší. Jak již bylo řečeno sazenice rostlin je potřeba bezprostředně po výsadbě zalévat ke kořenům, neboť potrvá pár dní než si rostliny vodu v nádobě OLLA najdou. Potom již doplňujeme vodu pouze do nádoby. Na začátku vegetačního období, tedy na jaře a na začátku léta, voda v nádobě vydrží řádově 7 – 10 dní. V období vrcholného léta, kdy jsou vysoké teploty a rostliny budují své plody, k čemuž potřebují dostatečné množství vody, jsou rostliny schopny nádobu OLLA “vypít” během dvou až tří dnů.

Pokud při kontrole množství vody v nádobě zjistíme, že nádoba je částečně vyprázdněná, ale není zcela prázdná, tak vodu do nádoby i tak doplníme, neboť tak využijeme celou plochu nádoby ke kapilárnímu vzlínání vody.

Ano, pokud se rostliny již napojily na zdroj vody v nádobě OLLA, již není zapotřebí je zalévat povrchově. Na první pohled se nám bude zemina záhonu zdát suchá, ale pokud se budeme chtít přesvědčit o tom, co se odehrává skryto vašim očím, stačí opatrně odtrhnout zeminu kolem hrdla nádoby a uvidíme jak jsou její stěny a zemina pod povrchem vlhké.

Naším prvotním impulzem, proč jsme se začali zajímat o zavlažování metodou hliněných nádob, byla velmi znatelně snížená spotřeba vody. V zahraničních studiích, které se zabývají srovnáváním různých technologií zavlažování, jsme objevili, že jedním ze sledovaných parametrů je také čas, který je potřeba věnovat zavlažování, a četnost zavlažování. A při praktikování a zkoušení této technologie jsme objevili i my, že nás doplnění vody do nádob OLLA stojí mnohem méně času než běhání s konví či hadicí po zahradě, a také, že tak nemusíme činit tak často, jako při již zmíněné klasické zálivce.

Pokud máme nádobu OLLA osazenou v zeleninovém záhoně, který budeme na podzim rušit a chystat na další sezonu, tak je přirozené nádobu vyjmout ze země, mechanicky kartáčem očistit od zbytků zeminy a kořínků, opláchnout ji čistou vodou zevně i uvnitř, dát vyschnout a na zimu ji uložit na bezpečné místo. Pokud chceme nádobu a póry její stěny vyčistit důkladněji, můžeme v nádobě po jejím vyjmutí ze záhonu nechat pár dní stát vodu s octem, poté opět propláchnout čistou vodou a nechat uschnout.

Pokud máme nádobu OLLA ve výsadbě trvalých rostlin a necháme ji na místě i přes zimu, dbáme na to, aby se na podzim zcela vyprázdnila, a poté ji už nedoplňujeme vodou. Hrdlo zajistíme tak, aby do nádoby nenapadaly žádné nečistoty a nádobu zamlčujeme suchým listím či suchou trávou. Tím ji chráníme před silnými mrazy, při kterých by mohlo dojít k odtržení hrdla nádoby od jejího těla. Životnost nádoby ponechané přes zimu v zemi a vystavené mrazům bude ale snížena.

Ano, pokud se jedná o hnojivo ve vodě rozpustné, tak nádobu OLLA můžeme určitě použít k jejich podání. Dostupné studie prováděné ve světě dokonce opakovaně potvrzují mnohem menší spotřebu hnojiv, pokud hnojivo k rostlinám dopravujeme cíleně prostřednictvím nádoby OLLA.

Keramická nádoba OLLA prochází procesem pálení v keramické peci a tak rozhodně nehrozí, že by se samovolně rozpadla nebo rozpustila. Nádoba vydrží, dokud ji nerozbijete.

Pokud chceme prodloužit životnost kapilárního vzlínání nádoby, věnujeme pozornost podzimní údržbě a čištění. Nádobu OLLA po vyjmutí ze země, mechanicky očistíme kartáčem od zbytků zeminy a kořínků, opláchneme ji čistou vodou zevně i uvnitř, dáme vyschnout a na zimu ji uložit na bezpečné místo. Také můžeme v nádobě po jejím vyjmutí ze záhonu nechat pár dní odstát vodu s octem, poté opět propláchnout čistou vodou a nechat uschnout.

Necháme-li nádobu OLLA přes zimu v záhoně a pokud bude plná vody, v takovém případě hrozí při silných mrazech prasknutí nádoby.

Tak jak všude, tak i zde platí, že žádné řešení není obecně jednoznačně to nejlepší. Vždy je potřeba vhodnost, přiměřenost a nákladovost navrhovaného řešení vyhodnotit v souvislostech celé situace.

Zavlažování hliněnými nádobami OLLA se jeví jako jednoznačně nejlepší metodou zavlažování pro malé a drobné pěstitele. Je to řešení, které je nákladově levnější, snadnější a rychlejší, co se týká realizace, a variabilnější než jiné technologie. Například na rozdíl od kapkové závlahy je nezávislé na elektrickém proudu a nepotřebuje žádné další doplňkové technologie (čerpadlo, časovače, filtry, hadice). A nesmíme zapomínat, že současně s tím je i ekologičtějším a čistějším způsobem zavlažování než zmíněná kapková závlaha. Ze zahraničních studií, z kterých vycházíme i my, je zřejmé, že i při zavlažování kapkovou závlahou dochází k nemalým a nezanedbatelným ztrátám vody následkem povrchového odpařování. Takže při srovnání těchto dvou technologií, při zavlažování hliněnými nádobami je spotřeba vody nižší než při zavlažování kapkovou závlahou.