Čekanka obecná – Cichorium intybus

Popis a výskyt

Vytrvalá byliny s tuhou, tenkou a vroubkovanou lodyhou je až 130 cm vysoká. Spodní listy připomínající listy pampelišky tvoří přízemní růžici, vyšší listy jsou menší a přisedlé a v jejich úžlabí vyrůstají květy. Ty se otvírají pouze za slunečného počasí na několik hodin denně v závislosti na zeměpisné šířce, mají odzbrojující zářivou modrou barvu, výjimečně najdeme rostliny s květy bělavými, fialovými a růžovými. Stejně jako u ostatních příslušníků čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) je i jejím květenstvím úbor. Plodem jsou hranaté nažky a kořen je žlutavé barvy, rovný nebo vřetenovitý, a po narušení roní bílou šťávu. 

Pochází z Evropy a Blízkého východu a rozšířila se vyjma extrémních oblastí do celého světa. Čekanku najdeme na slunných stanovištích podél cest, na mezích, na okrajích lesů a polí, na loukách a pastvinách.

Sběr a úprava

Pro léčebné účely lze sbírat všechny části rostliny – kořen, nať, list i květ. Kořen se sbírá na jaře nebo na podzim před prvními mrazíky, očistí se, rozřeže na zhruba 15 cm dlouhé kousky a suší se ve stínu nebo při teplotě do 50ºC. Květ se sbírá v červenci v rozkvětu za slunného počasí v odpoledních hodinách, neboť když je zataženo, květy čekanky se zavírají a uvadají. Sušením ztrácí svou barvu. Nať bez zdřevnatělých částí a listy je vhodné sbírat před rozkvětem na přelomu jara a léta. Pro léčebné účely se nesbírají pěstované okrasné kultivary. 

Účinné látky a užití

Čekanka má blahodárný vliv na látkovou výměnu – již ve starém Egyptě byla používána pro posílení žaludku a trávicích procesů. Podporuje chuť k jídlu, trávení, činnost žlučníku, jater, ledvin, močového ústrojí, srdeční funkci a má protizánětlivé působení. 

Zahřátý výluh z kořene ulevuje při depresích. Obklady upokojí bolavé klouby, aplikují se při ekzémech, akné a dalších kožních onemocněních, ale také k projasnění pokožky i proti vráskám (odvar z natě a kořene) a čerstvá šťáva z kořene se masíruje do vlasů při jejich padání. Květy mají význam při léčbě neduhů očí – bolestech a zánětech.

Čekanka se vnitřně nejčastěji užívá ve formě nálevu a bývá součástí bylinných směsí připravovaných proti únavě nebo při jaterních a žlučníkových potížích. Tinktura z čekanky zevně pomáhá při zánětlivých procesech kůže, podobně může posloužit rozklepaný list.

Pražením kořen ztrácí svou hořkost, dostává sytě hnědou barvu a příjemnou vůni a vzniká bezkofeinová náhražka kávy nesoucí jméno rostliny – cikorka. Její rozšířená verze – melta – je obohacena obilkami ječmene a žita a cukrovou řepou. Cikorka se pila v dobách nouze, válek i ekonomických krizí a i dnes je vyhledávanou zdraví prospěšnou alternativou kávy. Pražená cikorka se také přidává do piva k vylepšení jeho chuti.  

Z mladých listů se již po tisíciletí připravuje salát. Mladé listové výhony, tzv. čekankové puky, čekanky listové (Cichorium endivia) se pěstují za úplné absence světla a syrové i vařené jsou výtečným zpestřením jídelníčku zejména francouzské a středomořské kuchyně. Obsahují velké množství minerálů a vitaminů, stejně jako další druhy a kultivary této zeleniny – kadeřavá, salátová, hlávková atd.

Čekanka je jednou z 38 Bachových esencí, doporučuje se lidem se sklonem k manipulaci s ostatními a k majetnické lásce. Těm, kteří svou péčí ostatní zavazují, chtějí být nepostradatelní, příliš se fixují na své blízké, bojí se samoty. Hodí se pro mateřské typy s přílišnou starostlivostí, jejichž objetí dusí. Čekanka dokáže člověka uvolnit, učit ho bezpodmínečné lásce, schopnosti odpoutat se, ponechat druhým volnost. Může se podávat i dětem vyžadujícím neustálou pozornost. 

Zajímavost

V Evropě nalezneme lidové mýty spojené s čekanou v rozličných obměnách. Jedna legenda vypráví, že se jedná o oči dívky, která plakala pro svého mrtvého milého. Německá báje je o děvčeti, jež čekalo na svého milého, a když se nevracel puklo jí srdce žalem na cestě, kde se naposledy spatřili, a tam se objevily modré kvítky. Dle slezské pověsti sám Bůh proměnil pyšnou a nevlídnou dívku v rostlinu, neboť odmítla poskytnout mu osvěžení, když šel cestou převlečen za chudého muže, a ona u cesty čekala na svého milého. Ten nalezl pouze bylinu, jejíž smutné oči na něj hleděly. Dle lidové víry jsou čekanky proměnění lidé, kteří se nezachovali správně, a proto se jí říká také „květina ubohých hříšníků“. 

K rostlině se vážou nejrůznější magické úkony – květ sebraný za přísných rituálních podmínek prý dokázal dát člověku neviditelnost a otevřít mu všechny zámky, byla považována za věšteckou bylinu a v rámci přírodního zemědělského cyklu se její kvetení pojilo s dobou hojnosti a rychlé uvadání květů připomínalo pomíjivost ročních období a času jako takového.