Jak si rozvrhnout záhony a zahradu před nákupem semínek
Příprava je základ úspěchu a při pěstování to platí obzvlášť. Před příchodem jara je dobré promyslet, jaké rostlinky kam zasadíme. Čím lepší bude naše příprava, tím méně budeme mít práce po zbytek roku. Ušetří nám také mnohé starosti a zklamání, kterým můžeme hravě předejít. Jak tedy vše naplánovat, aby nám pěstování přinášelo po zbytek sezóny jen samou radost?
Kdo je připraven, není překvapen! Proto je dobré se na průběh sezóny řádně připravit. Ne každý má však čas a chuť položit se do pěstitelských knih a bádat, co jaká rostlina potřebuje, aby se vyvaroval nezdarům. Máme pro vás tipy, jak si rozvrhnout zahradu a záhony ještě před nákupem semínek.
Pokud si dobře rozvrhneme, co kam budeme sázet, ušetříme si mnoho práce, starostí i financí. Není to jen tak… Ale nebojte se, s námi to hravě zvládnete. Je důležité mít na paměti, že každá rostlinka potřebuje pro život trochu jiné podmínky. Ne všem rostlinným druhům se vedle sebe daří, některé vedle sebe naopak vzkvétají. Rostlinky jsou zkrátka jako lidé. Někteří se mají rádi, jiným je dobře, pokud jsou od sebe co nejdál.
Pozor, ke startu!
Už jste slyšeli o pěstování v tratích? Každá rostlina má jiné nároky na živiny. Podle toho je zkušení zahrádkáři rozdělují do 3 tratí, od nejvíce po ty nejméně náročné druhy.
Do 1. trati řadíme rostliny, které mají největší „hlad“. Libují si v půdě, kterou jsme na podzim řádně prohnojili nebo do ní vpravili dostatek kompostu. Díky tomu je v ní mnoho živin a minerálů, bez kterých by se rostlinám na našem záhoně jinak vůbec nedařilo. Nezapomeňme, že plodiny potřebují občas přihnojit i během růstu a vyžadují opravdu vydatnou zálivku a prokypřování půdy. Mezi tyto žrouty patří zejména zelenina plodová (rajčata, papriky, dýně, cukety, patizony, okurky, lilky) a košťálová (květák, hlávková i růžičková kapusta, zelí), také celer, pórek, kukuřice a brambory.
Zelenina 2. tratě nemá ráda organická hnojiva. Baví ji napínat se pro živiny svými dlouhými, občas buclatými kořeny. Proto se pěstuje na stejném místě jako v předchozím roce zelenina 1. tratě – ta při své nenasytnosti spoustu látek už spotřebovala, a tak je půda připravená pro zeleninu kořenovou (mrkev, petržel, pastinák, ředkvičky a ředkve, řepy, černý kořen, křen), listovou (saláty, špenát, mangold), cibulovou (cibule, šalotka, česnek, pažitka) a některou košťálovou (kedlubna, brokolice, kadeřávek). Část těchto rostlinek nemá příliš mnoho listů, proto je důležité její okolí plít a kypřit.
Ve 3. trati si zelenina vystačí opravdu s málem, je to takový střízlík. Sázíme ji až po rostlinách 2. tratě. Řadíme sem hlavně luštěniny (hrách, fazole, čočka, bob, sója), které díky bakteriím držícím se na kořenech vážou vzdušný dusík. Díky této vlastnosti půdu dokonce obohacují, proto by nám na zahradě zmíněné plodiny neměly chybět. Můžeme se setkat i s tím, že do 3. tratě někteří zahrádkáři řadí také cibuli, česnek a třeba saláty, i když bychom je podle jejich potřeb živin řadili spíše mezi plodiny 2. tratě. Pokud se nám zdá, že jsme půdu pěstováním předchozích rostlin příliš nevyčerpali, můžeme zkusit plodiny méně náročné na živiny do takového záhonu zasadit. Proto sledujme naše zelené království bedlivým okem.
A co za to?
Díky tomu, že budeme každým rokem plodiny na záhonech střídat, nevyčerpáme půdu jednostranně a všechna zelenina si najde dostatek živin pro svůj růst.
Každá rostlina má nejen rozdílné požadavky na výživu, ale také jiný kořenový systém – některé pro potravu musejí sahat kořínky do větších hloubek, jiné si vystačí s živinami na povrchu. I s těmito rozdíly mezi rostlinami střídání plodin počítá. Proto zeleninu 1. tratě s mělkými kořeny střídá zelenina 2. tratě, která má většinou kořeny hluboké, jako třeba mrkev.
Nejlepší je, pokud vše naplánujeme tak, aby se plodina na své původní místo dostala až po 4 letech. Například česnek nesnese růst na stejném stanovišti dříve než po takto dlouhé době.
Také se stává, že rostliny napadají různí škůdci a nemoci, kteří dokážou v půdě pobýt i nějaký ten rok. Změnou stanoviště jim znesnadňujeme jejich množení a zvyšujeme šanci našim rostlinkám, aby byly silné a zdravé.
Na co je dobré nezapomenout
Při plánování záhonů je také dobré mít na paměti, že každá rostlinka má jinou vegetační dobu. Vegetační doba vyjadřuje život rostliny od vyklíčení až po čas, kdy sklidíme plody jejího (i našeho) snažení. Znamená to, že nám na záhonech může rostlinka pobýt jen chvíli (typicky ředkvičky či saláty), ale můžeme stihnout i více sklizní za rok. Nebo nám naopak mohou plodiny okupovat místo na políčku až do dalšího roku (například kadeřávek či růžičkovou kapustičku můžeme sklízet i během zimy).
Některé rostlinky si také lze nechat na záhonku či v květináči na semeno, ale jen pokud nejsou hybridní, tedy označené jako F1.
A trvalky? Ty nám zůstanou na záhonech léta. Proto bychom jim měli přenechat nějaký hezký koutek, kde se jim bude dařit a nebudeme je rušit každoročním rytím a hnojením. Většinu bylinek například není vůbec vhodné hnojit, protože pak ztrácí na své aromatičnosti, pro kterou je tak milujeme. Myslete i na to, jak daleko od kuchyně bylinky sázíte, abyste nemuseli pro pár lístků běhat na druhou půlku zahrady.
Založme si tedy alespoň 3 záhony, na kterých budeme plodiny jednotlivých tratí střídat. Plodina z jedné tratě se nám vrátí na stejný záhon až po 3 letech. Nesmíme zapomenout, že některým rostlinkám se ze záhonu nebude chtít a pobudou tam do zimy nebo i do dalšího roku. Trvalkám poskytneme stálé místo a bylinky si zasadíme blízko k domu. Nejlépe se plánuje na papír, proto je dobré si vše předkreslit a zaznamenat si, co kam budeme sázet a kolik se nám toho na políčko vejde. Když si svůj osevní plán pořádně promyslíme, nebudeme muset příští rok vymýšlet nový, jen ho trochu upravíme. Tak tužku to ruky a vzhůru do toho!
